Úžasné životy: Jiří Menzel podle Jany Švandové

8. květen 2022

Filmový a divadelní režisér a také herec, který získal pro českou kinematografii v pořadí druhého Oscara. Filmy Jiřího Menzela jsou výjimečné svou poetikou a laskavým humorem. Na divadelních jevištích dokázal vytvořit skvělé komedie, které fungovaly jako dobře promazaný stroj. I o tom bude vyprávět herečka Jana Švandová v dalším dílu cyklu Úžasné životy.

Režisér Jiří Menzel, který za svůj film Ostře sledované vlaky obdržel Oscara, úspěšný i na divadle byl k sobě vždy velice kritický. Jeho vzorem byl Martin Frič. Jak prohlašoval, chtěl také být „řemeslníkem filmu“, který točí srozumitelné filmy s jasným příběhem a jistým optimismem bez přehnaných emocí.

Čtěte také

Po roce 1990 byl poněkud zklamaný z komercializace kinematografie a velkého vlivu televize na diváky i celou filmovou tvorbu. Bylo pro něj obtížné nacházet dobré scénáře a také finance na své filmy. Jako nesmělý intelektuál nerad nabízel své nápady případným sponzorům.

Vždy se držel máminých sukní

Narodil se v Praze roku 1938 jako druhé z dvojčat. Maminka si podle jeho slov myslela, že po narození sestry Hany „je to už všechno, ale pan doktor řekl, nene, tam je ještě druhý a to jsem byl já“. Na své dětství vzpomínal vždy s láskou. Byl rozmazlován maminkou a dvěma sestrami a šťastnému dětství přikládal to, že byl schopen dosáhnout pracovních úspěchů a spokojenosti v životě.

Sám o sobě prohlašoval, že se vždy „držel máminých sukní a byl vždy spíš plachý“. Možná i proto se nikdy nerozhodl z Československa emigrovat a pokusit se o kariéru v zahraničí. Když netočil, věnoval se divadelní režii a právě jako divadelního režiséra ho poznala Jana Švandová.

Přísný na sebe i na herce

Jana Švandová

„Nastoupila jsem do Činoherního klubu vlastně jako záskok do jeho hry Bez roucha, kterou právě zkoušel. Naskočila jsem do už rozjeté hry a byla jsem ze začátku hrozně nervózní. Byl na herce hodně přísný a měl přesnou představu. Ale díky tomu jsem se naučila nepřehrávat, být přirozená.“

„Na zkoušky jsme museli chodit připravení a umět text. Sám také často hrál a někdy stál přímo vedle mě na jevišti a během hry mi nenápadně udílel pokyny.“ K herectví se Menzel dostal už na začátku své filmové kariéry jako mladý asistent režie a hraní se vedle režie pak věnoval celý život, ač se nikdy za herce nepovažoval.

Proč víc netočil?

Jana Švandová hrála ve většině Menzelových inscenacích ať už v Činoherním klubu nebo v Divadle Bez zábradlí. Hry jako Bez roucha nebo Blbec k večeři se hrají stále a bývá vždy vyprodáno. „Často jsem se ho ptala, proč víc netočí, a on říkal, že po Hrabalově smrti už nemá scénáře, které by chtěl točit,“ vzpomíná Švandová.

Čtěte také

Právě spolupráce s Bohumilem Hrabalem byla pro Menzela zásadní a vždy ho zmiňoval jako svého nejoblíbenějšího autora. Své vlastní režijní úspěchy mnohdy přikládal také štěstí a dobré spolupráci s kolegy.

Hlášky z některých jeho filmů vstoupily ve všeobecnou známost. Jako například oblíbené „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš“ z filmu Vesničko má středisková. Jiří Menzel zemřel v Praze v roce 2020.

Spustit audio

Související