Úžasné životy: Gabriela Vránová podle Valérie Zawadské

Narodila se 27. července 1939 v Novém Mestě nad Váhom. Jejím pravým domovem však byla Morava, kde vyrůstala v prostředí plném poezie. Verše se staly její celoživotní láskou. Dokázala je recitovat vroucně, pravdivě a zcela bezprostředně.

„Stačilo říct jméno autora a Gábi, jak se říká ‚z mosta do prosta‘ hned začala recitovat. Nikdy nepotřebovala textovou nápovědu. Říkala, že je to v ní hluboce zakořeněno. Poezii milovala,” vzpomíná Valérie Zawadská.

Protivná učitelka Hajská

Spřátelily se v době, kdy obě učily na Mezinárodní konzervatoři herectví a umělecký přednes. Shodly se, že herectví se naučit nedá. Gabriela Vránová vždy tvrdila, že studentům může pouze ukázat cestu a zprostředkovat nejrůznější techniky, které jim dopomohou ke správnému výsledku.

Jako pedagožku si ji pamatují i tisíce televizních diváků díky seriálu My všichni školou povinní. Role labilní učitelky Hajské byla pro Gabrielu Vránovou velkou příležitostí, ale trochu i danajským darem.

„Lidé si ji spojovali i v civilu s tou protivnou učitelkou a vyčítali jí, že je na malého Jirku Olivu zlá. Marně jim vysvětlovala, že seriál už je natočený a že na chlapce nemůže být v příštím díle hodnější. Myslím, že se tím trochu trápila. Ale při její povaze se nad to dokázala povznést, ” připomíná Valérie Zawadská nejslavnější roli své kolegyně.

Éterická víla

Vedle melancholických utrápených žen dokázala Gabriela Vránová skvěle zahrát i postavy plné energie, například Plajznerku v Dalskabátech. V civilu jí však přátelé a kolegové někdy vnímali spíš jako éterickou vílu. Vycházelo to nejen z její lásky k poezii, ale i z nadhledu a elegance, které jí byly vlastní.

„Gábinka a její nádherné klobouky, šifónové šály nebo šaty v pastelových barvách. Tak si ji budu pamatovat, stejně jako její modré oči a vlídně usměvavou tvář. Ale zaručeně vždycky si na ni vzpomenu, když recituji Jana Skácela,” uzavírá Valérie Zawadská vyprávění o Gabriele Vránové.