Úžasné životy: Eva Jurinová podle Romana Šebrleho

„První setkání s Evou Jurinovou bylo na Primě, kde ji angažovali jako hlasového poradce. Pamatuji si, jak jsem ji potkal na chodbě. Ona znala mě, já ji. A hned to první setkání bylo moc příjemné. S někým si sednete na první dobrou a to s Evou bylo, protože si myslím, že jsme podobné typy,“ líčí v úvodu Šebrle.

Těžké začátky

Jurinové je vděčný za tvář, kterou dostalo jeho moderování. Jak sám přiznal, na startu to v televizi neměl dvakrát jednoduché a někteří mu možná ani příliš nevěřili. „Naprosto sedí přirovnání o tom, jak někoho hodíte do vody a řeknete mu: A teď plav! Tak nějak jsem to měl já.“

Na Evu Jurinovou zavzpomíná bývalý desetibojař a nynější televizní moderátor Roman Šebrle, jehož právě Eva Jurinová dovedla k jistotě a bezchybnému výkonu|foto:Martin Čuřík

„Předtím jsme v týmu měli paní Postlerovou, která nade mnou zlomila hůl. Naopak Eva Jurinová to vzala jako velkou výzvu a podařilo se jí ke mně najít cestu. Možná to bylo i tím, že Eva byla velmi lidská.“

„Přistupovala ke mně jako ke kamarádovi, možná i jako k synovi. A učila mě jako absolutního amatéra. Takže její první rada byla, abych se uvolnil, což teda byla dobrá rada, ale dostala mě k ní,“ prozrazuje dál bývalý olympionik.

Eva a rozhlas

Eva Jurinová začínala jako novinářka v rodné Ostravě, později se přesunula do Prahy, kde působila v Československé televizi a později na Nově. Dlouhodobě patřila k nejoblíbenějším tvářím televizní žurnalistiky. Působila rovněž v Českém rozhlase, kde to měla nesmírně ráda.

Čtěte také

Zemřela moderátorka Eva Jurinová. Lidé mě stále poznávají, vzpomínala v nedávném rozhovoru na Dvojce

„Když jsem přišla do té kamenné budovy, tak jsem si hned řekla, jak já mám ráda ten barák. Cítím se tady moc dobře. Mám především ráda Vinohrady a mám ráda ty těžké kamenné stavby. Prožila jsem tady kus svého novinářského života,“ vzpomínala Jurinová v jednom z rozhovorů.

„Besedy v Radioforu nebyly vůbec jednoduché. Dokonce jsem si troufla na takový seriál besed Morálka politiků a to mě tenkrát stálo hodně úsilí a potu. Musím říct, že jak nemívám trému, tak tenkrát jsem ji měla. A jak jsem byla ráda, když to dopadlo dobře a mělo to ohlas.“

Kam se ten život vrtnul

Původně přitom prý Jurinová o takto extrovertním povolání nikdy neuvažovala. „Vždycky jsem si přála být anonymní a dělat nějakou práci někde v rohu, zastrčená. Vždycky jsem se styděla. Čím jsem starší, tím víc se zamýšlím nad tím, kam se ten můj život vrtnul.“

„Popravdě, kamkoliv jsem se posunula, bylo mimo to, co jsem si vysnila nebo jak jsem si myslela, jak jsem disponovaná pro život. Na druhou stranu, když jsem se rozhodovala o tom, co budu vlastně dělat, tak jsem se rozhodla pro tuto profesi a velmi cílevědomě jsem za ní šla a pracovala jsem na sobě,“ dodala Jurinová.