Veřejnoprávní média by měla být garantem kultivovanosti jazyka, říká Eva Jurinová

Eva Jurinová pracovala jako rozhlasová redaktorka, moderátorka TV Nova nebo v nemocnici Motol jako tisková mluvčí. Po studiu Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy začínala v časopise Stavba ostravsko-karvinských dolů.

Těžké začátky

„To, že jsem se ocitla v Praze, byla vlastně náhoda, resp. příkaz jednoho šéfredaktora, který si mě vybral. V té době emigrovala redaktorka, která se věnovala kultuře a já byla spokojená v televizi v Ostravě. Bylo to někdy v roce 1980. Nechtělo se mi ale najednou zavřít dveře a opustit vše, co jsem měla ráda.“

„Velmi nešťastná jsem tehdy odcházela, ale pak si to všechno žilo vlastním životem. Já věřím, že je něco mezi nebem a zemí a že se to všechno mělo stát. Možná, že bych v Ostravě byla také šťastná, ale rozhodně bych nepotkala svého muže, kterého opravdu miluji. Asi to byl ten velký dar, který jsem takto dostala.“

Jedinou věc, kterou by ve svém životě změnila, je doba, ve které začala v médiích pracovat. „Byla to tuhá totalita, ale jsem ráda, že jsem to ustála bez ztráty kytičky. Zvládla jsem to bez toho, abych se musela stydět. Bylo to hodně těžké, ale dnes mám proto dobrý pocit.“

Prznění češtiny

Jurinová dnes také vyučuje rétoriku a mediální trénink. Je tak logické, že padla otázka na jazykovou úroveň lidí v současných médiích. „Musím upřímně říct, že se za tuto posedlost opravdu nesnáším, ale já za to nemůžu. Hlas je nádherný nástroj a český jazyk je to jediné, co nám bylo dáno tím, že jsme se tady narodili. Čeština si zaslouží, aby byla člověkem kultivována. Opravdu není jedno, jak mluvím.“

„Ale samozřejmě, že se nic nemá přehánět. Kdyby na mě někdo hovořil přísnou spisovnou češtinou, tak mu to, co říká, prostě nevěřím. Stejně mu ale nevěřím, když mluví rozcapeně, když przní češtinu a dává najevo, že mu je to jedno. Vždy, když chce člověk někoho přesvědčit, tak musí myslet na to, jak to řekne.“

Veřejnoprávní média

Samostatnou kapitolou jsou podle Evy Jurinové veřejnoprávní média. Ta, jako součást profese, musí jazyk kultivovat. „Je to i vizitka společnosti, kterou reprezentují. Myslím si, že se to dnes potlačuje, a to není správně. Je to Česká televize a Český rozhlas, který by měl kultivovanost jazyka, slova, dodržovat a být jeho garantem.“

Sebekriticky ale dodává, že když pozoruje sama sebe, nachází ve svém profesionálním projevu hodně chyb. „V poslední době jsem pracovala v jedné malé soukromé televizi. A musím přiznat, že když jsem se podívala na reprízu, tak jsem se zhrozila. Je až neskutečné, co za chyby dělám. Já už jsem opravdu asi lepší lektor, než moderátor,“ dodala.