Ukrajinista David Svoboda: Putinova obsese Ukrajinou koření v ruském velmocenském mýtu. Historií jsou ale posedlí i Ukrajinci

„Obsese Vladimira Putina se stupňuje. Ještě v roce 2014, kdy uchvátil Krym, hovořil o tom, že Ukrajina má právo na existenci a Rusové s ní budou udržovat korektní vztahy. Nyní jsme se ale dozvěděli, že Ukrajina ani ukrajinský národ existovat nemají,“ popisuje posun v rusko-ukrajinských vztazích historik David Svoboda.

Čtěte také

„Putina ovládají emoce, nikoli racionalita. Co bude dál?“ Andor Šándor, Michal Smetana a Adam Černý v hodinovém speciálu Jak to vidí... k ruské invazi na Ukrajinu

Posedlost Ukrajinou ale není podle odborníka vlastní jenom Putinovi. „Koření v ruském velmocenském mýtu, který ale tady nebyl od nepaměti. Ukrajinská území začala spadat pod ruské impérium až v 17. století. A to je vlastně kratší historický čas než třeba habsburské panování v českém případě,“ vysvětluje.

Mýtus pak zesílil v 19. století. „Začal pracovat s myšlenkou, že Kyjev je pramatkou ruské budovy a že Ukrajina je neodlučně spjatá s ruskou státností. U Putina se však tyto momenty projevily způsobem, který se dost odlišuje i od celého sovětského chápání. Sověti totiž nikdy na oficiální úrovni ukrajinskou národnost nepopírali. Jistěže vznikla v 60. letech ambice stvořit jednolitý sovětský národ, ale pořád zde byla navenek guberniální Ukrajina s ukrajinským národem.“

Historické sebestvrzení

Pakliže se tedy celý svět zamýšlí, co Vladimira Putina vedlo do střemhlavého podniku s nejistým výsledkem, pak je to dle slov Davida Svobody právě historická posedlost tak, jak se rýsuje v jeho hlavě.

Čtěte také

„Rusko neomlouvám. Ale takhle uvažuje.“ Odborník na mezinárodní bezpečnost Michal Smetana o dění na Ukrajině

„To, čeho jsme svědky, je skutečně výsledkem velmi subjektivního a intenzifikovaného prožitku, který v ruském vnímání sice byl patrný 200 let, ale u Putina to nabývá obzvláštní a zlověstné gradace.“

Posedlí historií jsou ale podle Davida Svobody i sami Ukrajinci. Ve východní Evropě to ovšem podle historika není nic nového. „Jde o národy, jejichž existence byla v moderních dějinách značně pošramocena, zpochybňována a ohrožována vnějšími vlivy. Tato společenství tedy čelí bouřlivému světu historickým sebestvrzením. A je to třeba i případ Poláků.“

„Ukrajina se stále rozvíjí. Je to národ v postkoloniální fázi rozvoje. A právě historie je základ, který dnes Ukrajincům velmi morálně pomáhá v této válce. Přesto se Ukrajinci ke své minulosti staví nejednoznačně. Míra nacionálního cítění byla na Ukrajině vždycky rozrůzněná. Vždy se tam spolu praly tendence patriotické a nacionální a tendence kosmopolitnější, které Ukrajinu více integrovaly do ruského celku.“

Morální satisfakce

Podle pohledu západních médií se zdá, že Ukrajincům v konfliktu pomáhají i postoje jejich prezidenta Volodymyra Zelenského. „Myslím si, že Volodymyr Zelenskyj nemusí vůbec být tím svorníkem. Ukrajinský národ má velmi bohatou povstaleckou tradici a vždycky fungoval ve vypjatých fázích svých osvobozeneckých bojů bez nějaké jednotící vlády. Takže jim spíše pomáhá jejich povstalecká, anarchická povaha.“

„A nezbytná je také jejich osmiletá zkušenost, kdy se marně snažili přesvědčit o tom, co je Putin zač. A teď cítí morální satisfakci, že došlo na jejich slova a věci vygradovaly zcela jasně,“ uzavírá historik.