Tomáš Kraus: Pro tátu byly Lidice největší trauma, i když prošel Osvětimí a přežil pochod smrti

10. červen 2021

Před 79 lety došlo k jednomu z nejhrůznějších činů druhé světové války na našem území – k vypálení obce Lidice. Akt nacistické pomsty za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha přežila jen hrstka lidických obyvatel. V sobotu se na místě tragédie uskuteční komorní pietní akce.

Z původních Lidic nemělo zůstat nic a nikdo. Dne 10. června 1942 nacisti zastřelili všechny dospělé lidické muže i jejich nedospělé syny. Ženy a děti byly odvlečeny do koncentračních táborů. Jen zlomek lidických dětí byl poslán na převýchovu.

Čtěte také

Jedním ze třiceti lidí, kteří byli nuceni pohřbívat v Lidicích zavražděné muže, byl i terezínský vězeň novinář František Robert Kraus.

Táta to, co prožil, několikrát sepsal. Napsal několik povídek v různých formátech a snažil se své svědectví z Lidic, Terezína, Osvětimi a dalších táborů všemožně vydat, vzpomíná tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus.

Největší trauma

O Lidicích táta vždycky mluvil jako o největším traumatu, které zažil. Právě tady byl totiž poprvé vystaven nacistickému běsnění. Jako terezínský vězeň si do poslední chvíle myslel, že tou obětí má být on a jeho spoluvězni. Navíc zde mezi zemřelými poznal svého kolegu z ČTK.

K osobním vzpomínkám Tomáš Krause, které se vážou k Lidicím, patří také ta na armádní film. Táta mě vzal s sebou na natáčení jeho svědectví o Lidicích. Film režíroval Pavel Háša. Bohužel z poměrně dlouhého tátova příspěvku byla do dokumentu použita pouhá minuta z jeho vzpomínání, přestože měl k tomu nejblíž.

Františku Krausovi se nakonec podařilo utéct z pochodu smrti a znovu se setkat se svojí ženou. Jejich manželství bylo zcela ojedinělé, protože se vzali již před válkou a válku také oba přežili. Lidé mojí generace většinou pocházejí z manželství lidí, kteří během holokaustu přišli o své partnery.

Nadějný návrat

Návrat do normálního života nebyl pro navrátilce z koncentračních táborů jednoduchý i z toho důvodu, že se teprve postupně dozvídali z dnešního pohledu známé historické souvislosti.

Přestože nikdo další z rodiny nepřežil, snažili se rodiče začít nový život. Táta se vrátil ke svému zaměstnání do Českého rozhlasu i do ČTK. Později založil i krátkovlnné vysílání do zahraničí.

Přišly ale procesy se Slánským a další trauma a perzekuce. I když se o následných menších procesech moc neví, dotkla se tato hysterie v zásadě každého žida v Československu,“ konstatuje Tomáš Kraus.

Můj táta pak musel znovu kvůli svému židovskému původu z rozhlasu odejít, což samozřejmě nesl velice těžce. Byl vyhozen i z bytu, který dostal v roce 1945. Musel se začít živit na volné noze. A tak začal psát, o holokaustu i o staré židovské Praze. Kvůli komunistické cenzuře však publikoval pod pseudonymy.

Další témata rozhovoru: aktuální dění v Izraeli; vzestup antisemitismu ve světě; vyhlášení vítěze prestižní literární ceny France Kafky.

autoři: Vladimír Kroc , Tomáš Kraus , opa
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.