Tomáš Kraus: Pro tátu byly Lidice největší trauma, i když prošel Osvětimí a přežil pochod smrti

Z původních Lidic nemělo zůstat nic a nikdo. Dne 10. června 1942 nacisti zastřelili všechny dospělé lidické muže i jejich nedospělé syny. Ženy a děti byly odvlečeny do koncentračních táborů. Jen zlomek lidických dětí byl poslán na převýchovu.

Čtěte také

iROZHLAS

Nacisté se chtěli Lidicemi pochlubit. Bylo to zvěrstvo i na druhou světovou válku, říká historik Stehlík

Jedním ze třiceti lidí, kteří byli nuceni pohřbívat v Lidicích zavražděné muže, byl i terezínský vězeň novinář František Robert Kraus.

„Táta to, co prožil, několikrát sepsal. Napsal několik povídek v různých formátech a snažil se své svědectví z Lidic, Terezína, Osvětimi a dalších táborů všemožně vydat,“ vzpomíná tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus.

Největší trauma

„O Lidicích táta vždycky mluvil jako o největším traumatu, které zažil. Právě tady byl totiž poprvé vystaven nacistickému běsnění. Jako terezínský vězeň si do poslední chvíle myslel, že tou obětí má být on a jeho spoluvězni. Navíc zde mezi zemřelými poznal svého kolegu z ČTK.“

K osobním vzpomínkám Tomáš Krause, které se vážou k Lidicím, patří také ta na armádní film. „Táta mě vzal s sebou na natáčení jeho svědectví o Lidicích. Film režíroval Pavel Háša. Bohužel z poměrně dlouhého tátova příspěvku byla do dokumentu použita pouhá minuta z jeho vzpomínání, přestože měl k tomu nejblíž.“

Františku Krausovi se nakonec podařilo utéct z pochodu smrti a znovu se setkat se svojí ženou. „Jejich manželství bylo zcela ojedinělé, protože se vzali již před válkou a válku také oba přežili. Lidé mojí generace většinou pocházejí z manželství lidí, kteří během holokaustu přišli o své partnery.“

Nadějný návrat

Návrat do normálního života nebyl pro navrátilce z koncentračních táborů jednoduchý i z toho důvodu, že se teprve postupně dozvídali z dnešního pohledu známé historické souvislosti.

„Přestože nikdo další z rodiny nepřežil, snažili se rodiče začít nový život. Táta se vrátil ke svému zaměstnání do Českého rozhlasu i do ČTK. Později založil i krátkovlnné vysílání do zahraničí.“

Přišly ale procesy se Slánským a další trauma a perzekuce. „I když se o následných menších procesech moc neví, dotkla se tato hysterie v zásadě každého žida v Československu,“ konstatuje Tomáš Kraus.

„Můj táta pak musel znovu kvůli svému židovskému původu z rozhlasu odejít, což samozřejmě nesl velice těžce. Byl vyhozen i z bytu, který dostal v roce 1945. Musel se začít živit na volné noze. A tak začal psát, o holokaustu i o staré židovské Praze.“ Kvůli komunistické cenzuře však publikoval pod pseudonymy.

Další témata rozhovoru: aktuální dění v Izraeli; vzestup antisemitismu ve světě; vyhlášení vítěze prestižní literární ceny France Kafky.