Thonetka

Obdivovali ji slavní architekti Le Corbusier nebo Adolf Loos. Lev Nikolajevič Tolstoj, Toulouse-Lautrec, Picasso, Renoir nebo Salvador Dalí se na ní nechali dokonce vypodobnit. Thonetky se staly důležitými filmovými rekvizitami, miloval je Charlie Chaplin i Laurel s Hardym.

Michael Thonet pocházel z městečka Boppard nedaleko Koblence. Narodil se 2. července roku 1796. Vyučil se stolařem, založil si dílnu a začal dělat pokusy s ohýbáním nábytku.

Dýhy nejprve povařil v tekutém klihu a pak je ohnul podle předem připravené formy. Dokonce až o sto osmdesát stupňů. Vyráběl tak židle, křesla, stolky nebo čela lůžek. A všechno pěkně ručně.

Slavná židle č. 14 vznikla na Moravě

Ohýbaný nábytek představil Thonet poprvé veřejnosti roku 1841 na průmyslové výstavě v Koblenci. Měl štěstí, že ji navštívil i rakouský kancléř Metternich. Na jeho doporučení Thonet přesídlil do Vídně a založil si tam vlastní firmu.

Legendární thonetka: konzumní židle číslo 14 z roku 1859|foto:Český rozhlas

Zájem o jeho výrobky byl obrovský. Jenže jako „Nerakušan“ měl ve Vídni pořád nějaké problémy. A tak se rozhodl přesídlit na Moravu. Vybral si městečko Koryčany uprostřed hlubokých bukových lesů. A tam vytvořil svůj proslulý a dodnes nepřekonaný vzor židle č. 14 a první houpací křeslo.

Dřeva pro svou továrnu měl všude habaděj, výrobky šly na dračku, a tak začal stavět další pobočky: v Bystřici pod Hostýnem a Vsetíně.

Řemeslné mistrovství, talent designéra, schopnosti obchodníka i posedlost skutečného vynálezce – to všechno měl Michael Thonet.

S manželkou Annou Marií přivedl na svět třináct dětí, z nichž jen pět synů se dožilo dospělosti. Ti pak pod názvem „Gebrüder Thonet“ nesli věhlas rodinné firmy dál.

První „zelení“

Thonetové dali pro perspektivní zaměstnance zbudovat dělnické domy, zaplatili stavbu lokální železnice, která jim zjednodušila přepravu materiálu i zboží, ale zároveň sloužila i městu. Stejně jako vodovod a kanalizace.

Postavili taky nemocnici, zavedli závodní nemocenskou pokladnu, kampeličku, podpůrný fond pro dělníky, vdovy a sirotky, zřídili vlastní tovární školu a „dětskou zahrádku s vyučovací řečí českou“ – něco na způsob dnešních mateřských školek. Měli i podnikovou kapelu a taky vlastní požární sbor.

Logo|foto:Český rozhlas

A mimochodem, kdybyste hledali první „zelené“, pak to byla právě rodina Thonetů. Stanovila přísná pravidla, jimiž se řídila těžba dřeva a jeho svoz, a dokonce i pravidla ochrany ptactva v lesích, kde buky káceli.

Thonetka prý přežije i pád z Eiffelovky

Díky technologii výroby byly – a jsou – výrobky Thonetovy firmy velmi pevné a odolné.

Jednou prý Thonet z rozčilení prohodil židli oknem a nic se jí nestalo. Dokonce se tradovalo, že během Světové výstavy v Paříži házel židle z Eiffelovy věže, aby demonstroval jejich nezničitelnost. Ať už je to pravda či ne, thonetka v Paříži získala zlatou medaili.

Vyplétání židlí v Thonetových závodech. Thonetovo heslo znělo: „Spokojený dělník lépe a s chutí pracuje.“|foto: TON

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.