Tajemství staré Šumavy: zaniklá obec Gsenget a Frischwinkel, odkud pocházel i Weberův Čarostřelec
Podívejte se s horským vůdcem a vypravěčem Vladimírem Frenzlem na místa, ukrytá v pořekadlech nebo pověstech.
Když dnes jedete vlakem ze Špičáku na Nýrsko, hned druhou stanicí, kterou projíždíte je Frischwinkel, Frischův kout. Pocházel odtud starý šumavský rod čarostřelců a kouzelníků. O tom, že jejich kule nikdy neminuly cíl, se vypráví několik pověstí.
Kule si údajně odlévali na Štědrý večer těsně před půlnocí, proto měly takovou zázračnou moc. Traduje se, že z žebříku od kurníku u svého domu dokázali přes celé Brčálnické údolí zastřelit sousedova kohouta v hejnu slepic anebo sousedovi vystřelit minci z ruky.
Šumavský Čarostřelec bojoval i se Švédy
A když do Čech vtrhli Švédové a jeden oddíl zabloudil i na Šumavu, dokázal stařešina rodu Melchior Frisch přes celé údolí zastřelit jejich velitele… Existuje i jedna vážná teorie, že Carl Maria von Weber napsal operu Čarostřelec právě podle takových pověstí. Ona se na Šumavě odehrává tak jako tak.
Když se Frischové rozrostli, požádali o volné pozemky v královském lese a v roce 1773 asi 4 km od Prášil založili vesničku, pozdější dřevařsko-zemědělskou osadu Gsenget. Život tam musel být náročný, jak ukazuje pořekadlo: „Všim bych chtěl bejt, ale nechtěl bych bejt psem v Hartmanicích, volem na stodůlkách a ženou na Gsengetu.“
Nechtěl bych bejt ženou na Xengetu
Jak to vzniklo? Královští sedláci měli tu výsadu, že mohli volně pást dobytek v lesích. Ale když přišli Schwarzenbergové, vadilo jim, že jim dobytek dělá škody na porostu. A tak pořád to vyhrazené území zmenšovali, dokud nevznikla úmluva, že si sedláci smí z lesa odnést určitý počet nůší trávy na dobytče.
Ale řekněte šumavskému sedlákovi: Můžeš si vzít nůši… Pamětnice vzpomínala, že když ženy ráno z lesa odcházely, vážily jejich nůše i přes 70 kg a šly s nimi pak i několik kilometrů. Měly na to vypracovaný zvláštní systém.
Všichni byli odsunuti
Rozhoupávaly nůši nahoru dolu a vždycky, když se nůše zhoupla, udělaly krok. Jako když se rajtuje na koni. A když ji doma složily, vyrazily odpoledne na trávu znovu… V roce 1910 bylo na Gsengetu šest domů a asi 30 obyvatel. Dnes tam najdete s bídou základy, protože v roce 1946 šli všichni tamní obyvatelé do odsunu.
Poslechněte si o další místech z šumavských pověstí v audiozáznamu.