Světlana Nálepková a Václav Šanda u Haliny Pawlowské. V novém roce o nových začátcích

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Světlana Nálepková

Nové začátky se často maskují jako bolestivé konce. Nikdy ale není pozdě začít žít. Po 40 letech se pro změnu rozhodla i herečka Světlana Nálepková i divadelní herec Václav Šanda

Pandemie koronaviru dopadla tíživě na všechny bez rozdílu. Se změnou životních rytmů se musejí vypořádat i herci a herečky. Divadla jsou zavřená, styk s diváky znemožněn. Nejinak je tomu i u Světlany Nálepkové, jejíž pracovní povinnosti se smrskly jen na distanční výuku zpěvu a herectví.

Na všem špatném ale lze najít i kapku dobrému. Uvědomila jsem si, že mám najednou čas i příležitost udělat něco pro sebe. A tak jsem se rozhodla, že po 40 letech, kdy jsem sloužila rodině a chystala Vánoce, vařila, pekla a myla nádobí, to letos udělám jinak. Odjela jsem na Kanárské ostrovy, unikla matérii a šílenství Vánoc a zjistila jsem, že mi to vlastně vůbec nechybí a jsem šťastná.

Chci se trochu krotit

Václav Šanda strávil Vánoce v posteli. K loňským Vánocům totiž dostal promítačku a plátno a k těm letošním zvukovou aparaturu. „Celé svátky jsem byl vlastně v kině,“ směje se. 

Předsevzetí si letos mladý herec dávat nemusí, protože před půl rokem přestal kouřit. Přesto se ale něco najde. Chodím pravidelně cvičit, ale vždycky si to zkazím tím, že večer šmejdím v kuchyni. Chtěl bych se tedy trochu krotit, směje se.

Jaké pro Světlanu Nálepkovou bylo vánoční odloučení od rodiny? A jaké to je plavat v zimním oceánu? Co pro Václava Šandu znamenají nové začátky? 

Spustit audio

Související