Šípková Růženka nebo Nesmrtelný Achilleus. Oslavte s Dvojkou sté výročí narození dramatika Františka Pavlíčka

Dramatik, scenárista, dramaturg, spisovatel, ředitel Divadla na Vinohradech, signatář Charty 77 a následně zakázaný autor, v letech 1990-91 ředitel Československého rozhlasu. Tím vším byl František Pavlíček, od jehož narození uplyne 20. listopadu 100 let.

NA DVOJCE K VÝROČÍ UVÁDÍME:

Nedělní pohádka

5. listopadu Hadí kůže

12. listopadu Kmotřička Smrt  

19. listopadu Malenka

26. listopadu Šípková Růženka

Rozhlasová hra

17. listopadu Nesmrtelný Achilleus (1/3 + 2/3)

18. listopadu Nesmrtelný Achilleus (3/3)

Další pohádky a hry uvede také Český rozhlas Pohoda:

od 13. listopadu Pavlíčkovy vzpomínky na dětství s názvem Konec patriarchátu

18. listopadu pohádku O princezně solimánské

19. listopadu hru Trubačova louka

25. listopadu pohádku Sněhurka ze Županovic

Rodina a studia

Rodák z valašského Lukova zdědil po otci, lukovském starostovi, pracovitost a úctu k řádu přírody i k řemeslné práci, po mamince múzičnost a lásku k literatuře. Od dětství ho také vášnivě přitahovalo divadlo - v ochotnických představeních si vyzkoušel úlohu herce, loutkoherce, scénografa, autora i režiséra, návštěvy profesionálního divadla z něj udělaly zaujatého diváka. A i když matce slíbil, že se v profesi divadelním prknům vyhne, a po skončení války v roce 1945 proto zamířil studovat na pražskou Filozofickou fakultu, jeho životní dráha se s obdivovaným oborem mnohokrát protnula. 

První zkušenosti v rozhlase

Již o pár let dříve uskutečnil František Pavlíček své první autorské pokusy, které zasílal do literární redakce Československého rozhlasu. Vůbec prvním byla v roce 1943 mystická sága ve verších Ztracená loď, ta však nebyla přijata. Nastudování se naopak dočkal Trosečník, vysílaný v roce 1944. Povzbuzen úspěchem pokračoval ve spolupráci s rozhlasem i při studiu a v roce 1947 mu bylo přiděleno místo literárního referenta v Čs. rozhlase v Českých Budějovicích.

Mně je rozhlas až okatě předurčen jako osud. Jako fenomén, který zasáhne do mého života, půjde se mnou a bude mě ovlivňovat. My jsme se totiž narodili v jednom roce.
František Pavlíček, Osudy, díl 2.

O pět let později přechází do pražské redakce vysílání pro děti a mládež a od té doby již zůstane s rozhlasovým médiem spjatý jako dramaturg, redaktor, autor  původních rozhlasových her, adaptací klasických děl i pohádek. K jeho raným pracím patří například adaptace Čapkova Života a díla skladatele Foltýna. Karel Čapek patřil k jeho ,srdcovým' autorům, podobně jako Božena Němcová a Vladislav Vančura, k jejichž tvorbě i osudům se v průběhu let opakovaně vracel. Pro rozhlas Pavlíček napsal či zdramatizoval také velké množství klasických pohádek, čtyři z nich v listopadu zreprízujeme. Poslechnout si budete moci pohádku Hadí kůže (1964), Kmotřičku smrt (1975), kterou napsal na motivy Karla Jaromíra Erbena, Malenku (1984) napsanou na motivy Hanse Christiana Andersena z roku 1984 a Šípkovou Růženku (1994).

Film a divadlo

V letech 1955 až 1956 působí Pavlíček jako dramaturg Čs. televize, poté je zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde zakotví jako dramaturg vysílání pro děti a mládež. Tehdy vzniká také scénář adaptace Vančurovy Markety Lazarové, pro kterou najde výjimečného režiséra v osobě Františka Vláčila. Vznik filmu trvá dlouho, má premiéru v roce 1967 - a tehdy už je František Pavlíček třetí sezónu ředitelem Vinohradského divadla. V čerstvém ovzduší poloviny šedesátých let se mu podaří zásadním způsobem proměnit repertoár i soubor, a i když tvůrčí angažmá zanedlouho násilně přeruší sovětská okupace a následné události, bude ,Pavlíčkova éra' po další desítky let obdivovanou konstantou, ke které se budou vinohradští divadelníci vztahovat.

Zakázaný autor

Nástup normalizace znamenal pro Františka Pavlíčka definitivní rozchod s režimem. Z divadla byl odejit s koncem sezóny 69/70 a při psaní pro film ho postupně začínají krýt jiní tvůrci - nejznámějším je v té souvislosti bezesporu jméno Bohumily Zelenkové podepsané pod scénářem Tří oříšků pro Popelku, nebyla však zdaleka jediná. Původní Pavlíčkova tvorba vychází v samizdatu. Stane se jedním z první signatářů Charty 77 a pro své názory je spolu s Václavem Havlem a Otou Ornestem zatčen, držen ve vazbě a odsouzen k sedmnácti měsícům s odkladem na tři roky. V roce 1979 napíše hru pro Vlastu Chramostovou a její bytové divadlo nazvanou Dávno, dávno již tomu. K dětství a mládí v rodném Lukově se vrátí ve výjimečné vzpomínkové próze Konec patriarchátu (1987).

Rozhlasový ředitel

Když je František Pavlíček v únoru 1990 jmenován ředitelem Československého rozhlasu, obrátí se ve vysílání na posluchače s těmito slovy: „Zkusme si dát vedle sebe život a divadlo. Jakási podoba se tu opravdu dá najít. (…) Tu i tam vidíme příběhy vzestupu, slávy i pádu. Jednou tragické, podruhé spíš groteskní. Teď zrovna se na jevišti našeho světa a našich životů odehrává místy dost úsměvná, chvílemi hořce trapná a někdy i trochu ponurá činohra. Vidíme v ní pozoruhodné množství výstředních a pozoruhodných převleků, třebaže nejde o kostýmní hru historickou. Jenomže (…) náš jediný dramatický kus se hraje pořád dál, na rozdíl od divadla trvá celý život a důsledky našeho jednání na jevišti světa nekončí tím, že pro dnešek spadla opona nad jednou komedií a zítra se zahraje jiná.“

Nejnovější články