Stáří se člověk nesmí bát. Nejlíp na to vůbec nemyslete, radí aktivní senior

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Senior

Jak aktivně prožít stáří? Univerzální odpověď asi neexistuje, ale 74letý Jiří Tuček pár rad má. Nikdy neříká „kdybych“, má dva malé kluky a taky pořád pracuje a organizuje.

Tereza Šnajdr Stýblová, moderátorka: Jak žít aktivně? V dobré náladě? Jak to děláte?

Jiří Tuček, průvodce: Já si pro odpověď půjčím citaci od profesorka Pirka: Neflákat se! Já si dnes nepřipadám jen jako aktivní důchodce. Přijde mi to jako normální způsob života. Možná, že to jsou i trochu geny, že to člověk má v sobě. Já se v životě vždy rozhodoval víceméně intuitivně, a taky většinou správně.

Nelitujete?

Nikdy nelituji ničeho. Nikdy si neříkám „kdybych býval tenkrát šel jinou cestou, tak kde bych dneska byl“. To nemá smysl, protože žádné kdyby neexistuje.

Bál jste někdy vůbec stáří?

Nebojím se stáří ani teď, protože si to ani neuvědomuji. Samozřejmě, že fyzické síly ubývají, ale věk je buď kalendářní, nebo biologický. Já se kalendářně narodil za 2. světové války, ale biologicky se tak necítím. Bude mi brzy 74 a zatím se na to vůbec necítím. Je důležité pořád trénovat hlavu, provětrávat mozkové závity, a to jakoukoliv formou. Psychická svěžest totiž podmiňuje i tu fyzickou.

Lidé se obvykle nejvíc bojí samoty a špatného zdraví. Máte to stejné?

Podobné myšlenky jsem měl taky. Ale já jsem se tomu vyhnul díky šťastné náhodě, protože jsem se podruhé oženil. Teď, na stáří, mám nejen „pečovatelku“ ale i dvě malé děti. Tomu staršímu bylo 15 a mladšímu Tomovi bude 10 let. To je taky důvod, proč nemůžu stárnout. Nemám na to čas. Ale nebudu říkat, že se občas taky rád někde bokem odpočinu, ale ty děti vám to prostě nedají.

Co dalšího děláte? Jste průvodce cestovního ruchu. Jak vypadá váš běžný všední den?

Staří lidé si zaslouží naši pozornost i pomoc (ilustrační foto)

Jezdím s klienty především do zahraničí, často navštěvuju destinace, kde jsem už dlouho nebyl. To ale vyžaduje přípravu, a tak musím pořád závity mozkové. Klidně i 14 dní před cestou si dělám různé výpisky, sleduji internet, doma mám stovky knižních průvodců,…

A když dojde přímo k realizaci zájezdu, musím naplánovat kde asi udělat přestávky. Protože cestovní kanceláře malinko zapomněly, že lidi si taky potřebují dojít na toaletu, nebo na chvíli odpočinout. Pak turisty seznamuji s historií místa, zajisti ubytování a tak dál. Občas dělám cesty sám, mám kroužek přátel, kteří se mnou rádi jezdí. Jedeme vlastně jako parta.

Jak se dá na stáří připravit? Pokud se tedy dá?

Já měl krásné dětství, měl jsem volnost pohybu a nebyla televize ani internet. Ve škole jsem byl hodně aktivní, vystupoval jsem, recitoval…Byl jsem taky v Pionýru nebo Svazu mládeže, to ale nebylo nic politického, ale mě šlo o ty jejich akce (sportovní, kulturní…). A to pak šlo se mnou i dál. Hrál jsem divadlo, hodně jsem sportoval. Takže jsem se dostal do kontaktu se skvělými lidmi. Taky jsem se pak do podobných akcí pustil i organizačně, což vlastně pokračuje dodnes.