Stanislav Zindulka: Divadlo je poslední místo, kde se lidé vůbec poslouchají

23. srpen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Stanislav Zindulka

Pozdní přelom, který ho dovedl až k Ceně Thálie. Jak vzpomíná na režisérské osobnosti a na filmování seriálu Vlak dětství a naděje?

Stanislav Zindulka získal nedávno Cenu Thálie za celoživotní dílo. „Miluji divadlo, je to asi poslední místo, kde se dnes lidé ještě poslouchají,“ říká při předání. Jeho slova znějí jako zajímavý bonmot. Teprve za pár chvil divákům v sále dojde, že má krutou pravdu.

Začal znovu v 57 letech

Svěží, moderně oblečený, se žvýkačkou v puse. Tak nakráčel Stanislav Zindulka do Českého rozhlasu. Na mikrofon se pak rozmluvil o tom, jak v 57 letech odešel z brněnského divadla do Prahy a začal znovu.

Stanislav Zindulka a moderátor Ondřej Kepka

Ve věku, kdy mnozí už pomalu končí a často nemají motivaci a sílu, aby nazkoušeli novou inscenaci, si zažívá i hloupé narážky od pražských kolegů, kteří ho upozorňují, že už není v Brně, ale v Praze. Vše je ale vykoupeno angažmá v Činoherním klubu, kde působí dodnes. Splnil si svůj sen. Pak přišel i úspěch v TV.

Vlak dětství a naděje

Jak vzpomíná na natáčení Vlaku dětství a naděje? „Karel Kachyňa byl někdy velmi urputný a nesmlouvavý,“ přiznává. „Všichni jsme ale věděli, že to má skvěle rozmyšlené. Bylo úžasné, jak dokázal pracovat s Helenou Růžičkovou. Až z toho vznikla její životní role!“ To musí být režisér ras?

Stanislav Zindulka a moderátor Ondřej Kepka

„To je velmi individuální,“ reaguje. „Režiséři jsou různí. Ale nejdůležitější je, aby všichni na place cítili, že přesně ví, co chce dosáhnout, že to má v hlavě srovnané. Dá se režírovat i úplně v poklidu. Ale než zažít lidumila, který nic neví, pak bych si určitě vybral zase Karla Kachyňu…“

Mezi jaké režiséry patřil Vladimír Michálek, režisér Babího léta? Poslechněte si ze záznamu.

autor: Ondřej Kepka
Spustit audio