Stanislav Peleška radí - 30.6.
NAŠE LÍPYVšichni víme, že lípa je naším symbolickým národním stromem, setkáme se s ní v sadech, zahradách, alejích, parcích a na náměstích.
U nás se ale vyskytují tři, spíše čtyři odrůdy, zatímco celému rodu je připisováno dvacet až čtyřicet odrůd. Také jsem nenašel definici oné "národní lípy", nejspíš jde o lípu srdčitou (Tilia cordata) neboli malolistou, neb lípu velkolistou (Tilia platyphyllos), možná i o jejich křížence lípu evropskou (Tilia europaea).
V červnu kvete lípa velkolistá, v červenci lípa srdčitá. Jejich květy vydávají až omamnou sladkou vůni květů. Květy i s blanitým listenem se suší a uschovávají v suché, zavřené dóze pro přípravu čajů a nálevů. Na podzim nebo v zimě z drogy uvařený čaj působí preventivně proti nachlazení, vyvolává pocení, působí močopudně a snižuje horečku.
Často se setkáváme také s lípou stříbřitou (Tilia tomentosa) se skutečně stříbřitými listy na spodní straně, která ale není příliš léčivá.
Lípy srdčitou a velkolistou sice můžete rozeznat podle doby kvetení (srdčitá v červenci, velkolistá už v červnu), velikost listů může být různá podle podmínek pěstění. Jistým určením je vybarvení chmýru na spodní straně listu u řepíku: u velkolisté je běložlutý, spíše nazelenalý, ale u lípy srdčité je žlutooranžový.
Pro včely medonosné jsou lípy nejvyšším zdrojem nektaru.
Dobrou chuť u lipového čaje přeje Stanislav Peleška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.