Stanislav Peleška radí - 30. března

Jehličnany jsou neopadavé dřeviny, botanicky a generačně starší než dřeviny opadavé. Jediným opadavým jehličnanem je modřín (Larix), přechodnou dřevinou mezi jehličnany a listnáči je jinan (Ginkgo). Dnes existuje jen jeden druh, a sice Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) v několika kultivarech.

Všechny jehličnany jsou náročné na denní světlo. I když se vysazují na hustý spon ve velkovýsadbě lesů, dochází k bujnému růstu vzhůru a usychání jehlic na dolních větvích. To podporuje růst kmenného dřeva a jehlice (jehličí) zůstávají jen nahoře v souvislé vrstvě ostatních stromů.

Podobná situace je i u jednotlivě rostoucích jehličnanů v našich okrasných zahrádkách. Jehličnany - počínaje tisem, jalovcem, cypřiškem, přes zeravy nebo-li túje, až po jedle, borovice, smrky - potřebují také pravidelnou údržbu tvaru. I když jsou jen osaměle rostoucí, přerůstají do šírky a hlavně do výšky. To vede k reznutí a usychání jehlic a tím ke ztrátě vegetační zelené hmoty. Vnitřek těchto jehličnanů zůstává jakoby mrtvý. Ale většina okrasných jehličnanů si ponechává spící pupeny, z nich v následujícím období vyrůstají nové krátké jehličnaté větévky, je-li pro ně více světla, než bylo v minulém období.

modřín (Zarix)|foto: Stanislav Peleška

Proto je nutné v období od poloviny dubna do poloviny května udělat důkladný řez nebo snížení výšky (i šírky, např. u stálezelených stěn). Druhý termín vhodný pro úpravu tvaru jehličnanů je celé září.