Stanislav Peleška radí - 22.9.

Je původní v Malé Asii a Kavkaze, odkud se rozšířil do Středomoří i Číny, ale i do Severní Ameriky.

V odborné Encyklopedii bylin a koření (nakl. REBO) jsou detailně popsány také účinky na rostlinstvo pod ním a v jeho okolí. Z jeho listů se uvolňuje látkou Juglon, který se dešťovou vodou vsakuje do země a činí ji nevhodnou pro růst většiny ostatních rostlin - to známe i z našich zahrádek: máloco tam roste.

Juglon odpuzuje plísně, jeho výluh se využívá k léčení. Na venkově se užívaly výluhy z listů ořešáků k ošetření a léčení plošných ran a odřenin třeba u tažných zvířat. Výluhy z listů jsou důležité při ošetřování průjmů, zánětů v ústech, krku, v očích a kožních ekzémů.

Protibakteriální účinek se projevuje také ve spadaném listí, které např. v kompostech podstatně zpomaluje tlení vůči ostatním rostlinným zbytkům. Přesto si sama příroda s ořešákovým listím také běžně poradí a zlikviduje ho i za delší dobu s jinými opadanými "materiály."

Z této zkušenosti je třeba pochopitelně vycházet také pro jeho záměrné zkompostování v běžném kompostu na zahrádce. Listí z ořešáků opadává obvykle a rychle po prvních mrazech, bývá ho dost. Stačí ho shrabat na hromadu pod ořešáky. A pak ho postupně také smíchat s jiným kompostovaným materiálem - původně zeleným - který na zahradě uklízíme. Doporučuji dávat jeden díl ořešákového listí ke třem dílům oněch jiných materiálů - tedy trávy, plevelů nebo shrabaného listí ostatních stromů. Naše zkušenost potvrzuje, že tlení má zcela normální průběh a kompost za devět až deset měsíců uzraje k rozvozu.