Spisovatelka Bianca Bellová: Můj nový román Neviditelný muž je věnovaný ženám, které tkají předivo světa
Román Neviditelný muž vychází z rukopisu, který jsem měla v šuplíku a nikdy nevyšel. Je to moje prvotina, ke které jsem se po letech vrátila a čerpala z ní, říká spisovatelka, překladatelka a tlumočnice Bianca Bellová. Jak se vyrovnává s působením umělé inteligence z hlediska překladů? A ztrácíme podle ní citlivost vůči jazyku?
„Román začíná větou: ,Nikdy se nehrabej v minulosti vlastní rodiny a neotevírej staré dopisy.' Přesně to hlavní hrdinka udělá. Dozví se spoustu věcí, které by raději nevěděla, ale zároveň je to očistný proces,“ říká Bianca Bellová.
Byla inspirací její bulharská babička? „V mnoha textech mi vždy vykrystalizuje postava nějaké archetypální babičky, která už má odžito, formuje své okolí, ale zároveň je schopná ho zahrnout láskou i obětováním. Je to věnované ženám, které tkají předivo světa.“
Na psaní je nejhorší veřejná kritika
Román Neviditelný muž vznikl během rezidenčního pobytu v Itálii. „Ten román už jsem měla v sobě hotový, ale potřebovala jsem čas na sepsání.“ Jak rezidenční pobyt probíhá? „Můj italský nakladatel nabídl, že si mohu půjčit jeho byt v San Remu. České literární centrum mě vybavilo nějakým kapesným, abych tam neživořila. Pomáhá i program Kreativní Evropa. Mně udělil Cenu Evropské unie za literaturu a ta mi hodně otevřela dveře k zahraničním nakladatelstvím.“
Jak se vyrovnává s ohlasy a kritikou čtenářstva? „Cíleně to nevyhledávám. Na psaní je nejtěžší věc, že se vydáváte všanc veřejné kritice. Kdybych nebyla schopná se s tím popasovat, nemohla bych psát. Největší odměna je, když někdo napíše, jakou to v něm vyvolalo emoci.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
