Sodoma a Gomora

Je to už dávno, co prý v rajsky krásném údolí Siddí na břehu Mrtvého moře vzkvétala dvě bohatá a slavná města, která patřila mezi pět nejkrásnějších izraelských sídel: Sodoma a Gomora.

A právě bohatství přivedlo Sodomské a Gomorské k pádu. Jídali jen berany a telata ze stáda nejtučnější, mazali se vonnými mastmi, lehali na měkkých poduškách, pořád měli při ruce nějakou tu láhev vína a taky hezké otrokyně, které jim vyhrávaly na harfy a tančily.

Byli zkrátka šíleně rozmařilí, už nevěděli roupama coby, a tak páchali různé hanebnosti a ohavnosti. Až to rozhněvalo samotného Hospodina. Rozhodl se, že smete Sodomu a Gomoru z povrchu zemského.

Abrahám, vůdce izraelského lidu, žil nedaleko Sodomy na pastvinách u řeky Hebronu se svými stády počestným životem kočovného beduína. Hospodinovi řekl: Určitě všichni Sodomští nejsou zlí a zkažení. Přece nedopustíš, aby společně s hříšníky byli potrestáni nevinní!

Bůh nakonec souhlasil, že město ušetří, když se v něm najde deset spravedlivých. Ale našli se jenom čtyři: Abrahámův synovec Lot, jeho žena a dvě dcery.

Než začal dštít oheň a síru, poslal Bůh dva anděly, aby Lota a jeho rodinu vyvedli do hor. Ovšem museli jít pořád dopředu a neohlížet se zpátky. Lotova žena se ale ohlédla a zůstala civět v úžasu a hrůze. Obohatila tak řadu světových jazyků o rčení „Stojí jako Lotova žena“ nebo „Jako solný sloup“.

Jaké z tohoto příběhu plyne ponaučení?
Chovejme se ctnostně a mravně, jinak nás stihne trest.
A také: dostaneme-li novou šanci, nedívejme se nazpět.