Sociolog: My a oni? Fico svým projevem k uklidnění nepřispěl. Naopak definoval hluboké ideologické nepřátelství

„Střelba na Roberta Fica sice nebyla prvním takovým případem v našich končinách, vzpomenout můžeme ministra Rašína, který byl zastřelen ve 20. letech, přesto jde o zcela bezprecedentní případ. Útok takového typu je nejenom útokem na člověka, ale i na celý politický systém. Slovensko to velmi zasáhlo,“ říká v pořadu Jak to vidí… zástupce ředitele Sociologického ústavu Akademie věd Tomáš Kostelecký.

Hledání viníků

Ve svém prvním vystoupení po útoku v Handlové ministr Fico prohlásil, že vůči útočníkovi necítí nenávist. Zároveň ho ale označil za aktivistu frustrované slovenské opozice. Kritizoval umělce a neziskové organizace. „Z projevu Roberta Fica jsem byl velmi zklamaný. Především proto, že řekl, že nevěří tomu, že byl útočník osamělým střelcem. Naopak začal budovat příběh o člověku, který byl téměř vyslán opozicí, aby se ho pokusil zbavit.“

Čtěte také

Politolog: Vládní politici se na atentátu na Fica snaží získat politické body. Emoce mají uklidnit, ne eskalovat

Pozoruhodná byla podle Kosteleckého také opakovaná kritika neziskových organizací. „Robert Fico vždycky nezapomněl dodat, že jde o organizace financované ze zahraničí. Těžko se tedy ubránit podobnému pocitu jako z projevů z období raného komunismu, kdy se za vším hledali agenti imperialismu...“

Projev tohoto typu k uklidnění atmosféry ve společnosti tak rozhodně nepřispěl. Podle sociologa šlo naopak o definování hlubokého dlouhodobého ideologického nepřátelství. „Premiér úmyslně v projevu budoval představu o my a oni, tedy že existují dvě skupiny politiků. Jedna, kterou reprezentuje on, tedy ti, kteří myslí na občany Slovenska, a pak opozice, která je napojena na Západ, na zahraniční velké státy.“

Kritika jako součást demokracie

Uměle budovaná představa boje dvou nekompatibilních a znepřátelených skupin je ale podle Kosteleckého přesně to, co vytváří problém. „Rozdělení společnosti to spíše prohlubuje, než umenšuje. V takovéhle atmosféře se pak asi nedá vyloučit, že mohou nastat další nepříjemná překvapení. Blázniví lidé, kteří mají doma zbraně, se můžou nacházet ve všech možných politických táborech.“

Čtěte také

Politolog Kubáček: Napnelismus ve slovenské společnosti bude trvat. Klíčem k uklidnění jsou dva prezidenti a církve

K rozjitřené atmosféře rozhodně také nepřispívá otázka, zda premiér, který se stal terčem atentátu, může být kritizován, protože optikou vládních stran by to někteří mohli považovat za podněcování k nenávisti. „Kritika je ale součást demokracie. Koneckonců i Robert Fico, když byl v opozici, byl vůči vládě kritický. Spíše ale než na osoby jako takové by se kritika měla soustředit na meritum věci, tedy na konkrétní politické návrhy, a měla by zůstat uvnitř parlamentu. Pokud se totiž běžná parlamentní procedura zhroutí, vyjdou do ulic ozbrojené milice a stát to uvrhne do chaosu.“

Přesto není demokracie na Slovensku podle Kosteleckého v přímém ohrožení. „Na to je, myslím, příliš zavedená. Přečkala už mnoho jiných rizikových situací, jako byl třeba únos prezidentova syna do zahraničí za vlády Vladimíra Mečiara. Jde sice o věci, které se v normálních demokratických státech nestávají, ale Slovensko to ustálo. Situace je ale objektivně horší než před 10 lety. A Robert Fico bohužel svým projevem udal směr, kdy bude zasypávání příkopů mnohem těžší, než kdyby mluvil smířlivěji...“