Sociolog: Investovat do lidí, nebo rozvíjet méně atraktivní lokality? Možností, jak zmenšit sociálně prostorovou nerovnost, je více

„Nerovnosti na úrovni jednotlivých lidí všichni známe. Někdo je bohatý, někdo chudý, někdo je vzdělaný, jiný nezaměstnaný. A je to normální. Lidé nejsou stejní,“ říká na úvod zástupce ředitele Sociologického ústavu Akademie věd ČR Tomáš Kostelecký.

Sociálně prostorová nerovnost k tomu však přidává tu dimenzi, že lidé, kteří patří k určitým sociálním skupinám, se shlukují v prostoru. „Postupně se pak začínají objevovat nerovnosti mezi různými částmi země nebo i uvnitř měst. Vznikají bohaté čtvrti, chudé čtvrti, nebo dokonce místa stojící úplně stranou veškerého zájmu.“ Důvod, proč tento fenomén zkoumat, je nasnadě.

Volání o pomoc?

Podle Kosteleckého totiž lidé žijící v místech, která nikoho nezajímají (v angličtině Left behind places), mají tendenci na sebe nějak upozornit. „Snaha nějakým způsobem se ozvat však má bohužel někdy formu protestního hlasování, protestního chování, nebo dokonce podpory nesystémových nedemokratických subjektů.“

Čtěte také

iROZHLAS

Naším cílem je nakopnout výstavbu nájemního bydlení v obcích, říká Bartoš o nových dotacích

Jde tedy i o problém politický, protože to rozbíjí jednotu a soudržnost společnosti jako takové. Je to ale i problém ekonomický. „Lidé, kteří jsou na tom finančně nebo vzdělanostně lépe, z chudých regionů utíkají, v důsledku čehož se tyto regiony vylidňují. Existuje tam navíc spousta jiných problémů ekonomického typu s obslužností a podobně,“ pokračuje sociolog.

Migrace lidí z jednoho místa do druhého je ale samozřejmě ovlivněna řadou dalších faktorů. Jedním z nich je bydlení. „Pokud někdo vlastní byt v Praze na Vinohradech, celkem snadno se může odstěhovat kamkoli jinam. Když někdo bydlí v malé obci u Bruntálu, tak snadno se odstěhovat nemůže, protože za svůj byt získá mnohem méně peněz. Mobilita lidí je tedy do značné míry závislá na tom, odkud vzešli.“

Reálné šance

Vedle nerovnosti bydlení posiluje sociálně prostorovou nerovnost i to, jakou mají lidé šanci na vzdělání. „Třeba v Praze je nabídka středních škol velká. Ovšem pro přijetí na pražská gymnázia je třeba mnohem vyšší počet bodů v přijímacích řízeních než jinde. Někdy je dostupnost vzdělání omezena dopravní obslužností. Třeba v Karlovarském kraji jsou oblasti, kde děti musejí dojíždět hromadnou dopravou hodinu a půl. A to samozřejmě ovlivňuje, jakou vzdělanostní dráhu lidé volí.“

Čtěte také

Politoložka Dvořáková: Přijímačky na SŠ? Rozhořčení rodičů je namístě. Stát selhal. Z dětí dělá pokusné králíky

Existuje řada možností, jak rozsah sociálně prostorových nerovností řešit. V nejobecnější úrovni jsou podle Kosteleckého podstatné dvě strategie. První spočívá v přitáhnutí byznysu a investorů do oblastí, které nejsou příliš atraktivní.

„Pokud se totiž zlepší infrastruktura, přibudou nová pracovní místa, nové příležitosti, lidé zůstanou. Někteří analytici ale říkají, že dlouhodobě tato strategie příliš nefunguje. Efektivnější je podle nich investovat do lidí a dávat možnost těm, kteří by chtěli získat lepší příležitosti a přestěhovat se za nimi. Proto lobbují za podporu vlastnického nebo nájemního bydlení, aby lidé z periferií měli reálnou šanci dostat se tam, kde se dá získat nejlepší práce,“ uzavírá Tomáš Kostelecký.