Smrt oznámila kukačka. Kvůli vyšetření vraždy musel rada Vacátko objednat speciální skafandr

Skutečný případ „rady Vacátka“. Při vyšetřování trojnásobné loupežné vraždy zasahovali i policejní potápěči.

Autorka projektu: Bronislava Janečková
Účinkují: Jan Vlasák, Jacob Erftemeijer, Otmar Brancuzský, Jan Bidlas, Adam Ernest, Václav Rašilov
Vypráví: Miloš Vaněček
Napsala: Bronislava Janečková
Zvukové efekty: Petr Šplíchal
Režie: Vít Vencl
Natočeno: v roce 2017

Musí tu být už dva dny. Mrtvola leží na znaku s roztříštěnou hlavou v temeni. Není to hezký pohled. Hodinář byl asi zavražděn přímo u svého pracovního stolku. Po první ráně do temene se sesunul na podlahu. Další rány už dostal přímo do obličeje. Po hodináři přišla na řadu jeho žena.

Její tělo leží v kuchyni u kredence. Ubitá stejným způsobem, punčochy stažené. A v předsíni leží ještě tělo jejich dcery. Všude je cítit petrolej. Asi ho po místnostech rozetřeli, snad aby psi nechytli stopu. Anebo to chtěli všechno podpálit. Oni. Muselo jich být víc.

Bylo jich víc

Kriminalisti totiž nakonec v kalužích krve našli dvě stopy. Každou jinou. A brzy i důležitého svědka, který si 10. března 1922 chtěl nechat u hodináře Ledeckého opravit hodinky. Neznámý muž v zeleném klobouku mu ale ve dveřích řekl, že Ledecký není doma.

Čtěte také

Svědek se tehdy díval do tváře jednoho z pachatelů trojnásobné loupežné vraždy, při které zmizelo značné množství hodinek, cenností, stříbrných mincí i bankovek. Tu tvář detektivům velmi dobře popsal. Tehdy byli lidé dost všímaví.

Rada Vacátko zasahuje

Tak všímaví, že si strážník Beneš vzpomněl, že na nábřeží u přístaviště parníků viděl ve stejný den večer dva muže s velkou taškou, jak něco házejí do vody. Jeden z nich odpovídal popisu. Šlo o bratry Jana a Josefa Kolínské, rodinné přátele Ledeckých.

Josef Kolínský
Jan Kolínský

Vyšetřování případu se ujali nejlepší kriminalisté té doby: vrchní rada Vaňásek (podle jehož osoby byl vytvořen známý rada Vacátko, viz také případy Bílý jed nebo Smrt na inzerát), vrchní ředitel Vejřík a komisař dr. Zámiš a inspektor Bubník. Nebyl pro ně problém vrahy najít. Problém byl dokázat jim, že vraždili.

Dva dny a tři noci

Tvrdili, že si u hodináře chtěli nechat opravit hodinky. Když k němu přišli, byl už mrtvý. Protože na vodě byly v té době ještě ledové kry, museli kriminalisté objednat speciální potápěčský skafandr u brněnské pobočky firmy Westfalia. Potápěči našli vražedné nástroje: kladivo a ocelovou trubku.

Intenzivní křížový výslech trval tři noci a dva dny. Beze spánku. Protože oba bratři byli zatčeni až čtyři dny po vraždě, museli se na výpovědích domluvit. Brzy se ale začali v detailech lišit. Domovní prohlídka mezitím nepřinesla zásadní důkazy. Jedinou stopou zůstávaly stopy krve na jejich šatech.

Inspektor Vaňásek a jeho kolegové ještě v roce 1922 nemohli využívat srovnání krevních vzorků. Tehdejší laboratoře uměly rozpoznat pouze to, jestli jde o krev lidskou, nebo zvířecí. I když profesor Jan Janský už několik let předtím identifikoval krevní skupiny, do kriminalistické praxe se metoda určování krevních skupin dostala až později.

Mučivý zvuk hodin

Pomohla rekonstrukce na místě činu. Po nečekaných dramatických úderech hodin, které Janovi pravděpodobně připomněly hrůzný čin, se roztřásl, chytil se za hlavu a zoufale vykřikl: „Dělejte si se mnou, co chcete! Já si nezasloužím žádnou polehčující okolnost!“

Ještě ten den o půlnoci policisté vykopali na vyšehradských hradbách (v polozasypaném otvoru nedaleko kostelíka sv. Martina) kradený „poklad“: 83 zlatých a stříbrných hodinek, 28 zlatých a stříbrných řetízků, 88 párů náušnic, 12 prstenů, 25 600 korun ve stokorunách a další cennosti.

Dvojitý rozsudek

Inspektor Zdeněk Bubník, spolupracovník Josefa Vaňáska („rady Vacátka“)

To přimělo k přiznání i Josefa: „Pověste mě, nic jiného nezasluhuji. Žádám trest smrti!“ Pitevní nález později prokázal u hodináře a jeho manželky údery dvou různých předmětů. Vraždili tedy oba bratři. Případ byl čtyři dny po nálezu těl uzavřen. U soudu dostali oba bratři provaz.

Detektivy čekala pochvala policejního prezidenta Bienerta a odměna 10 000 korun. Ale ani to není konec příběhu. Prezident Masaryk změnil 19. ledna 1923 Janu Kolínskému trest na doživotí, zostřené čtvrtletně postem a temnicí každého 10. března (datum vraždy). A poslední zmínka o Janovi?

Vrah Kolínský, jehož nevysvětlitelný útěk z trestnice v Kartouzích, kde si odpykává doživotní trest za loupežnou vraždu, vzbudil na jaře obecný rozruch, byl včera bezpečnostními orgány dopaden v Lusdorfě u Nového města pod Smrkem a zatčen. V jeho kapsách nalezeny byly dvě ostře nabité bambitky.
Národní politika z 12. září 1925

autoři: Bronislava Janečková , rota , Miloš Vaněček
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.