Šín
Příjmení Šín mohlo vzniknout z německé nářeční výslovnosti německého přídavného jména schön, tj. „krásný“, popř. ze středohornoněmeckého schin, tj. „záře“, „paprsek“, „lesk“, „jas“. Patří tak mezi příjmení podle vzhledu. Méně pravděpodobný se nám jeví výklad z apelativa šína, které označuje „železný ingot“. Nejvíce obyvatel s příjmením Šín dnes žije v Zábřehu, celkem jich v ČR najdete 604.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 183; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 164; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 235; J. Matúšová, Německá vlastní jména v češtině, Praha 2016, s. 71; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 313, s. 320, s. 339
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
