Sběr jedlých hub na jaře? Zhola možné!
Připravili jsme tip pro houbaře, kteří se nemohou dočkat prvních letošních úlovků. Již od časného jara totiž můžeme v přírodě narazit na první kačenky.
Není kačenka jako kačenka
Houbaři lidově nazývají kačenkami hned několik naprosto odlišných druhů hub, například i hřib žlutomasý neboli babku. Názvem kačenka se však správně nazývají výhradně dvě smržovité houby – kačenka česká (Ptychoverpa bohemica) a kačenka náprstkovitá (Verpa conica). Vzrůstem jsou si podobné: klobouček kačenky české je výrazně svisle zvrásněný, zatímco kačenka náprstkovitá má klobouk zpravidla více hladký, pouze v některých případech se na něm objevuje výraznější mozkovité zprohýbání. Kačenka česká se objevuje ve světlých listnatých hájích již od března a roste do konce dubna, kdy ji mimo jiné „střídá“ právě kačenka náprstkovitá. Obě kačenky jsou chutné jedlé houby. Zatímco kačenka česká roste poměrně hojně, její náprstkovitá jmenovkyně je o poznání vzácnější. I proto je kačenka náprstkovitá uvedena jako zranitelný druh v Červeném seznamu hub České republiky a houbařům je doporučeno pouze zaznamenávat místa jejího výskytu pro Českou mykologickou společnost, nikoliv ji sbírat pro běžnou kuchyňskou potřebu. Kromě výborné chuti mají kačenky jednu užitečnou vlastnost - bez úhony snášejí i časné ranní přímrazky. Naopak učiněnou pohromou je pro ně předčasné déle trvající teplé, suché a větrné počasí. Kačenky mají i léčivé účinky. Obsahují totiž větší množství polyfenolů, které mají poměrně výrazné antioxidační účinky, a které snižují riziko kornětění cév a tepen.
Rozšířený text najdete na našich webových stránkách ireceptar.cz. Celý článek najdete v březnovém čísle časopisu Receptář.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.