Rybář života Rudolf Hrušínský

Když se řekne Rudolf Hrušínský, vybavím si podsaditého muže s ulízanými napomádovanými vlasy, přesně rozdělenými pěšinkou. Zvláštně se dívá a zvláštně mluví. V očích strach, radost, fanatismus, nadpozemskost, víru, vyvolení, ďábelsky vyjádřené množství nepopsatelných pocitů.

Dohromady skládající jednu z nejlepších a nejúchvatnějších hereckých kreací Rudolfa Hrušínského staršího (a asi i jeden z nejlepších hereckých výkonů v dějinách české kinematografie vůbec): spalovače mrtvol ve stejnojmenném filmu Juraje Herze.

Právě emocionální dopad Hrušínského hereckého mistrovství na nás samotné, a to zdaleka nejen v tomto filmu, je oním důkazem, potvrzením, oceněním a úctou k tomuto muži a jeho poslání.

Začátky u Buriana

V začátcích měl na herectví Rudolfa Hrušínského největší vliv E. F. Burian a pak také Městská divadla pražská. Diváky udivoval svým klidem, nehybnou mimikou, rozvážnými gesty a melancholickýma očima.

Duševní rozpoložení postavy a nové pohnutky dokázal přetvořit jen pouhou změnou intonace svého klidného hlasu. Hrušínského herecký rejstřík byl opravdu neuvěřitelný: od komediálních postaviček udivujících svým temperamentem a lišáctvím až po ďábelsky strnulé záporáky, kteří nikdy nezmění výraz tváře, ale přesto z nich jde po celou dobu zloba a strach.

Na divadelních prknech se například představil v inscenacích Křišťálová noc, Sancho Panza, Nebožtík Nasredin, Othello, Idiot nebo Lucerna. A v mnohých dalších.

Filmová kariéra

Rudolf Hrušínský jako dobrý voják Švejk|foto:Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie

Krátce potom, co se herectví začal věnovat profesionálně, začal pravidelně i s rozmnožováním své filmografie. Dnes čítá téměř na 200 titulů.

Poprvé se na filmové titulky zapsal jako nezbedný starostův syn Jarka Rejlek v melodramatu Václava Binovce Lízin let do nebe v roce 1937. Zpočátku ztělesňoval různé malé roličky, které občas hrál i v pozdějším věku.

Do roku 1945 si mladý a atraktivní Rudolf Hrušínský zahrál třeba Jarku Kohouta v Burianově snímku Věra Lukášová, studenta Karla Tomana v Cikánkově komedii Studujeme za školou nebo studenta a skladatela Jana Vaňka ve Fričově Cestě do hlubin študákovy duše.

Po roce 1945 na plátně kromě zmíněného Karla Kopfrkingla ztělesnil velké a výrazné role. Namátkou: podvodníčka Vocílku ve Strakonickém dudákovi, vykutáleného vojáka Josefa Švejka v obou dílech adaptace Haškova románu, nenažraného titulního sládka v pohádce Dařbuján a Pandrhola, udavače a konfidenta Zajíčka ve Vyšším principu, kriminalistu Kalaše v kriminálkách Vrah skrývá tvář, Po stopách krve a Diagnóza smrti.

A potom přišly Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Dým bramborové natě, Adéla ještě nevečeřela, Kulový blesk, Báječní muži s klikou, Postřižiny, Pozor vizita, Tři veteráni, Obecná škola, Vesničko má středisková a další a další a další.

Umlčení

Jeho oblíbenost a vysoká mravní prestiž zapříčinily, že byl po roce 1968 na několik let umělecky umlčen. V letech 1990 až 1992 byl ale za Občanské fórum zvolen poslancem Federálního shromáždění.

Za své herectví obdržel tituly zasloužilý i národní umělec, Státní cenu „Za postavy v divadelních, televizních a rozhlasových inscenacích“, ocenění zasloužilý člen ND i Cenu Senior Prix. Řadu ocenění získal díky filmovým postavám na filmových festivalech.

Recitační i rozhlasová legenda

Nepostradatelná byla také jeho práce recitační. Stačí připomenout například Máchův Máj nastudovaný pro Český rozhlas. Zastavení nad jeho rozhlasovými rolemi by vydalo na samostatný rozsáhlý materiál.

Rudolf Hrušínský st. zemřel po těžké nemoci 13. dubna 1994 v Praze ve věku nedožitých 74 let. V herecké tradici pokračují jeho synové Rudolf Hrušínský ml. a Jan Hrušínský i vnoučata Rudolf Hrušínský nejml. a Kristýna Hrušínská.

V rozhlasovém dokumentu Jitky Škápíkové (úprava Dan Moravec) s názvem Rybář života Rudolf Hrušínský vzpomínají na mimořádného umělce a člověka jeho synové, režisér Jiří Menzel, Blanka Bohdanová, Josef Vinklář, František Němec, Radovan Lukavský a další.