Herci musejí ladit jako barvy na obraze. U Gerty Schnirch to platilo dvojnásob, říká o novém filmu režisér Mašín

„Knihu jsem četl už dávno. Při filmových adaptacích se ale nedržím kostry, jdu spíše po esenci pocitu, který to ve mně vyvolalo. Když totiž adaptujete něco, co vás naprosto strhlo, je to pak jako psaní milostného dopisu tomu příběhu,“ říká Mašín.

Čtěte také

To, že někde něco prohraju, neznamená, že už nikdy nic nevyhraju, říká herečka Milena Steinmasslová

Hlavní postavu brněnské Němky, jejíž osudy za druhé světové války a bezprostředně po ní film sleduje, ztvárnily dvě herečky – Milena Steinmasslová a Barbora Váchová. „Film pokrývá padesát let života Gerty, takže bylo jasné, že buď musím použít velké množství make-upu a protetiky – což by nevypadalo dobře –, nebo najít dvě herečky, které si budou proporčně odpovídat.“

Zatímco Milena Steinmasslová byla po společném filmu Němá tajemství sázkou na jistotu, na mladou představitelku Gerty se konal rozsáhlý casting. „Nemám to moc rád, ale někteří producenti to vyžadují. Snažil jsem se proto výběr co nejvíce zúžit a hledal jsem někoho, kdo by pasoval k Oskaru Hesovi, který hraje Karla. Zkrátka jsem vsadil na chemii.“

Jako barvy na obraze

Podle Mašína, který je zároveň výtvarníkem, musejí herci k sobě ladit jako barvy na obraze. „U Mileny nebo Oskara to bylo jednoduché, protože jsem je znal. Primární pro mě ale vždycky je, aby herec zapadal do mé vize. Celý příběh si skládám před očima, často si vytvářím tabulky, kde vedle sebe vidím všechny tváře. Herci pro mě tvoří paletu charakterů a osobností, které musejí dohromady fungovat jako jeden harmonický obraz.“

Mašín zároveň dává přednost tomu, aby příběhy, které sázejí na autenticitu a propojení diváka s postavami, pracovaly i s neznámými tvářemi. „Známé herecké tváře nevadí – v komerčních komediích to dává smysl. U vážnějších příběhů ale mohou diváka rušit. Neokoukaní herci naopak pomáhají věrohodnosti a neodvádějí pozornost k tomu, že stejnou tvář člověk viděl den předtím v úplně jiném seriálu.“