Rozhlas je pro mě přítel v nouzi, svěřuje se herečka Taťjana Medvecká
Její jméno nemohlo chybět mezi oceněnými Neviditelnými herečkami století. „Když jsem se dozvěděla o nominacích, byla jsem na rozpacích. Jak mohu soutěžit s legendami jako Dana Medřická, Karel Höger nebo Rudolf Hrušínský? Jsou to nedostižné idoly,“ říká v Blízkých setkáních. Měla někdy touhu učit na DAMU? Co prozradila o filmu Běžná selhání? V čem toužila po dokonalosti a která role je pro ni ušitá dokonale na míru?
Taťjana Medvecká nepřipouští, že by sama mohla být legendou. „Tak se opravdu nevnímám. Nenapadlo by mě podívat se ráno do zrcadla a říct: Nazdar legendo!“
S rozhlasem ji pojí silné pouto. „Rozhlas je pro mě přítel v nouzi. V běžném životě nemám čas poslouchat. Covid jsem ale přežila díky rozhlasu a pořadu Osudy na Vltavě – teď poslouchám pana profesora Hilského.“
A její první vzpomínka na rozhlas? „Měli jsme doma rozhlasový přijímač Talisman. Dětství mám spojené s hudbou. Když tam byl nedělní koncert, tančila jsem. To jsem měla ráda. A čím byla hudba divočejší, tím to bylo lepší,“ vypráví herečka v Radiocafé Vinohradská 12.
Související
-
Hana Maciuchová a Viktor Preiss – Neviditelní herci století. Záznam galavečera s vyhlášením vítězů
V anketě Neviditelný herec století rozhodovalo více než 82 tisíc posluchačských hlasů. Mezi herečkami zvítězila Hana Maciuchová, kategorii herců ovládl Viktor Preiss.
-
Taťjana Medvecká: Já nemám maturitu! Zato mám červený diplom z DAMU
Zlatá kaplička se stala její domovskou scénou hned po škole. „Asi to byla shoda okolností a děkuju pánubohu za to štěstí,“ vzpomíná herečka v Blízkých setkáních.
-
Přichází generace, která má na divadlo jiný názor, připomíná Taťjana Medvecká
Herečka Taťjana Medvecká je pracovitá, radostná, živelná a hlavně – trvale posedlá divadlem. Jak se přihodilo, že si zahrála v Anglii a k tomu v angličtině?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka