Řešila jsem, jestli budu správná máma, vzpomíná dnes Markéta Nešlehová
„Jako malá jsem měla sen, že někomu pomůžu,“ ujistila Terezu Kostkovou v Blízkých setkáních dramaturgyně Markéta Nešlehová, která si adoptovala africkou holčičku.
S manželem se před lety přihlásili do adopčního programu s tím, že je jim jedno jakou barvu pleti bude dítě mít. „Volali pak ze sociálního odboru, že pro nás mají atraktivní africkou holčičku z Olomouce. Bylo jí pět, ale říkali: Vy se k ní báječně hodíte. Přijeli jsme a Viktorka mluvila plynnou moravštinou. Byla jsem unešená.“
Po prvním setkání padlo rozhodnutí. „Viktorka to zvládala bravurně, ale já jsem řešila, jestli budu ta správná máma. Měla jsem velké obavy,“ přiznává dnes dokumentaristka a režisérka Markéta Nešlehová. „Nechci žít jeden život jako publicistka a další život jako máma a žena. Snažím se to propojit, abych byla jedna osobnost.“
Jakým charitativním projektům se věnuje? Proč jí učarovala Kambodža? Jaké byly její režijní začátky? Proč nezůstala u novinařiny, kterou vystudovala?
Související
-
Jak šla Viki do online světa. Dokuthriller o nebezpečí a rizicích internetu pro nezletilé uživatele
Každý rodič puberťáka potvrdí, co se stane s dítětem, které dostane vytoužený chytrý telefon. Nejlépe ten s nakouslým jablkem na zádi...
-
Týden v Guineji. Dokument o konci příběhu adopce na dálku
Alena se před 15 lety rozhodla podpořit ve vzdělání dívku z Afriky a začala jí posílat výdělek z brigád. V dokumentu se Alena vydává na svatbu své „adoptivní“ dcery.
-
Víte co je to bokator? Dozvíte se, pokud si poslechnete...
S fotografy a reportéry Jarmilou a Andrejem Štukovými jsme se vydali do Kambodže.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.