RECENZE: Po strništi bos je sled až kýčovitých obrazů. Je vidět, že Zdeněk Svěrák scénář nepsal

Zdeněk Svěrák zavzpomínal na protektorátní dětství, které strávil na venkově, ve své knížce Po strništi bos. Vytvořil v ní mozaiku, která je tak trochu biografická, ale z velké části vymyšlená, fikce. A Jan Svěrák chtěl z tohoto materiálu natočit film.

Scénář si ale tentokrát Jan Svěrák napsal úplně sám. Od Zdeňka Svěráka jsou ve filmu jen dialogy a to nejspíš jen revize. Na tom filmu je to bohužel dost vidět. Že rukopis jednoho z našich nejlepších scenáristů tak úplně nenese.

Filmu chybí pointy

Jan Svěrák podle svých slov chtěl do snímku dodat příběh. Knížka Po strništi bos totiž nejsou v pravém slova smyslu příběhy. Jsou to obrazy, scény, mikrosvěty. A Jan Svěrák je chtěl propojit dramatickým obloukem, který je prý nutný pro natáčení filmů.

Každopádně se mu to nepodařilo a naopak slepil za sebe malé, nepříliš vypointované scény. Tomu filmu obecně chybí něco, co by ho hnalo dopředu nebo nějaká pointa. Je to spíš sled více či méně poetických či kýčovitých obrazů.

Po strništi bos|foto: Bioscop

Žádná nová geniální komedie Zdeňka Svěráka

Do filmografie Zdeňka Svěráka bych ho vlastně ani neřadil. Je tam jen v malé roli a film vznikl jen na základě jeho knihy, ne podle jeho scénáře. Nedá se zařadit pod jeho geniální komedie. Dokonce ani k Obecné škole.

Do filmografie Jana Svěráka bych ho řadil těsně nad Tři bratry. Ale všechno, co natočil do té doby, je kvalitativně mnohem výš. Protože film vypráví příběh z dětství, musel režisér vsadit na dětské herce. Film tak ze všeho nejvíc připomíná Bylo nás pět. Akorát jsou čtyři.

Po strništi bos|foto: Bioscop

Ti kluci jsou natypováni celkem dobře. Hlavně na tvář. U jejich herectví nejsme svědky nového Tomáše Holého, na druhou stranu docela fungují a na to, že nesou většinu dialogů, tak docela statečně.