Rada pro tento den - 8. září
Dnes poradíme, jak se chovat, když hrozí nebezpečí chřipkové epidemie.
Pokud je v našem regionu hlášena chřipková epidemie, vynecháme návštěvu divadel a kin, koncertů, plesů či sportovních zápasů. Pokud už se nedá nic dělat a musíme cestovat autobusem plným pokašlávajících lidí, dáme si alespoň šálu před ústa a nos, nebo použijeme respirátor, který je běžně k dostání v některých lékárnách, v obchodech se zdravotnickými potřebami, s pracovními oděvy nebo pomůckami.
Během dne pijeme hodně tekutin, ale vyhýbáme se alkoholu, protože ten naopak oslabuje. Do jídelníčku zařadíme citrusové plody, hodně čerstvé zeleniny, nebo jiný vydatný zdroj vitaminů. Chodíme často na čerstvý vzduch do přírody, abychom se dostali z přelidněných městských ulic. I těch pár hodin stačí, aby organismus pookřál a byl lépe schopný bránit se infekci. Ze stejného důvodu to doma nepřeháníme s topením. Myjeme si pravidelně ruce – zejména po návratu z venku a především před jídlem. Virus se velmi často přenáší například tak, že si chřipkou nakažený člověk při kýchnutí kryje ústa rukou a pak se chytí tyče v autobusu. Stejného místa se pak chytne zdravý nešťastník – tedy nešťastník v tom případě, že si pak na ulici koupí třeba párek v rohlíku, nebo se doma pustí do jídla, aniž by si umyl ruce. Virus do těla nejsnáze vstupuje sliznicí úst a také spojivkami. Proto je lépe vůbec si nesahat do obličeje – leda až po důkladném umytí rukou (stačí teplá voda a mýdlo). Totéž platí i pro kýchání. Nekýcháme neodkrytě, protože do ovzduší vyšleme tisíce mikroskopických kapiček slin s velkým obsahem všemožných virů a bakterií, které sídlí v našich ústech a krku. Ovšem kýchat bychom měli zásadně do kapesníku, nezakrýváme si ústa rukou, protože jimi pak předáváme nákazu dále.
Další tipy na výlety za řemesly a technickými památkami najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.