Rada pro tento den - 30.5.

U menších otvorů do průměru 10 milimetrů můžeme vrtat vrtákem ze slinutých karbidů. Osu otvoru si předem vyznačíme z obou stran skla křížky - vyryjeme je diamantem nebo kolečkem řezáku skla. Kolem vrtu vytvoříme ze sklenářského tmelu nebo plastelíny uzavřenou ohrádku - bazének o průměru několika centimetrů. Ohrádku naplníme petrolejem nebo terpentýnem, můžeme také přidat trošku práškového kafru. Vrták nasadíme na vyrytý křížek a vrtáme na nejvyšší možné otáčky, ale s nepříliš silným přítlakem. K předvrtání nebo k vrtání velmi malých otvorů do průměru dva až tři milimetry můžeme použít i starší tříhranný jehlový pilník zabroušený do špice.

Otvory většího průměru vyvrtáme trubkovým diamantovým vrtákem, nebo je vybrousíme nástrojem vlastnoručně zhotoveným z měděné nebo mosazné trubky s vhodným vnějším průměrem. Konec trubky několikrát prořízneme tak, aby v obvodu trubky vznikla řada zářezů. Takto upravený konec trubky odřízneme a vzniklý prstenec narazíme na stopku, kterou nasadíme do vrtačky. Na vrtané místo přivádíme směs smirkového prášku s vodou, nejlépe opět v tmelovém bazénku. Aby nástroj vrtal v kolmé ose, upneme vrtačku do stojanu, nebo ji vedeme trnem v předem předvrtaném otvoru. Vrtací nástroj při vrtání střídavě zvedáme a spouštíme do záběru, aby se do zářezů trubky dostalo co nejvíce zrnek smirkového prášku. Jiří Mika má návod i na vrtání nekruhových otvorů: Sklo pokryjeme kaší z jílu nebo několikamilimetrovou vrstvou sádry, po zaschnutí na vrstvu narýsujeme tvar otvoru, vnitřek odstraníme a vytvoříme tak formu, do které nalijeme roztavené olovo. Ztuhlý kov odstraníme a roztavené olovo opakovaně naléváme do formy, dokud se kov sklem neprotaví.