Rada pro tento den - 29.8.

Sedmdesátikilový člověk umírá již po požití padesáti gramů plodnice muchomůrky zelené. Jejím charakteristickým znakem je bílá pochva, tedy jakési pouzdro v půdě, ve kterém sedí třeň. Muchomůrka zelená má dále bílou blanitou roušku zahalující u mladé houby spodní část klobouku. Roušce se odborně říká prsten. Vršek klobouku je pak zbarven dozelena. Na jedovatou muchomůrku zelenou můžeme narazit od začátku června do konce října zejména v listnatých a smíšených lesích, méně pak v jehličnatých. Roste sice jen místy, ale zato hojně, zejména pod duby, habry, buky ale i pod borovicemi. Muchomůrku zelenou a především její bílou variantu podobně jako stejně jedovatou muchomůrku jarní lze zaměnit za různé druhy pečárek, především těch s bílými klobouky. Hrozí například záměna s pečárkou hlíznatou, jejíž dospělé plodnice však mají na rozdíl od zmíněných jedovatých muchomůrek hnědé lupeny. Ovšem existují případy, kdy nezkušení houbaři zaměnili mladé plodnice těchto muchomůrek za některý z hřibů. U malé muchomůrky totiž nejsou vyvinuty příslušné rozpoznávací znaky. Obecně proto platí, že pokud sbíráme velmi mladé plodnice, musíme být zvláště opatrní.