Rada pro tento den - 28.8.

Jedlé hřiby můžeme například zaměnit s hřibem žlučníkem, zvaným též hořčák. Hořčák není sice jedovatý, ale má tak hořkou chuť, že je nepoživatelný. Lze jej poznat především podle světlých dorůžova zbarvených pórů a výrazné síťky na třeni - a samozřejmě také podle odporně hořké chuti. Hřib žlučník roste velmi hojně od července až do konce září v jehličnatých a smíšených, vzácně i listnatých lesích. Najdeme jej zejména pod borovicemi a smrky. Někdy houbaři hřibu žlučníku nesprávně říkají hřib satan, který je zasyrova nebo při nedostatečné tepelné úpravě jedovatý. Navíc ani po úpravě nemá dobrou chuť. Satan je krásná a vzácná houba, která se od hřibu žlučníku neboli hořčáku liší vzhledem - satan má světlý klobouk a červenožlutě vybarvený třeň. Dalšími zasyrova modrajícími jedovatými hřiby jsou hřib křišť a hřib medotrpký. Křišť má velmi sytě červeně vybarvený základ třeně. Vyskytuje se jen místy v jehličnatých a smíšených lesích ve vyšších polohách pod smrky, zřídka i v listnatých lesích a roste v létě a na podzim. Hřib medotrpký je velmi pohledná masitá houba lákající ke sběru. Má bleděžlutou dužninu, která na řezu modrá a má nahořklou chuť. Roste dosti vzácně v červenci až září a najdeme jej hlavně v listnatých a smíšených lesích, někdy také v parcích hlavně pod buky, duby a podobně. Hřib křišť i hřib medotrpký jsou zasyrova jedovaté až prudce jedovaté houby, jejichž požití se projevuje úpornými zažívacími potížemi, zvracením a průjmy. Konzumovat je lze až po důkladném povaření - nejméně půl hodiny. Ale vzhledem k jejich nevalné nahořklé chuti je stejně raději necháme v lese.