Rada pro tento den - 25.5.

Kvalitní jehněčí maso není v Česku tak oblíbené, jak by si zasluhovalo. Proč? Jen s výjimkami není na trhu snadno dostupné, a když už si ho koupíme, můžeme zažít zklamání.
Desítky let se v Čechách a na Moravě chovala a stále chovají především plemena jako šumavka nebo valaška, tedy ovce se třístrannou užitkovostí – na mléko, vlnu i maso – nebo kříženci merinových ovcí, které vynikají produkcí ovčí vlny.
Jenže na talíř patří lahodné maso z masných plemen, jako je suffolk nebo texel. Je mnohem lepší než z ovcí využívaných pro dojení nebo střih vlny.

Nejlepší maso, které lze na českém trhu sice obtížně, ale přece jen koupit, navíc pochází z českých pastvin. To je však třeba vědět a ne všichni prodejci poskytují informace o původu poražených jehňat.
„Osobně bych dnes už maso z jiného než masného plemene nejedl,“ tvrdí Miroslav Diviš, chovatel masných plemen suffolk a texel. „Kdysi dávno jsem ochutnal maso z nemasného jehněte a dodnes si pamatuji, že to vůbec nebylo dobré, že bylo nepříjemně cítit. Mnoho lidí má jednu špatnou zkušenost, a kvůli ní jehněčí navždy vyřadilo z jídelníčku. Chápu to. Dokud neochutnají to dobré jehněčí, neuvěří,“ říká. Masné plemeno doporučuje také zájemcům, kteří si chtějí pořídit jehňata na spásání trávy, nebo dokonce do malého domácího chovu.
„Malý chov s pěti šesti ovečkami, to je něco velmi perspektivního,“ domnívá se Miroslav Diviš. „Kdo má půlhektarovou zahradu, uživí tři ovečky a jednoho beránka nebo pět šest jehňátek, které na zimu porazí.“
Jehněčí maso je pro člověka zdravé zejména díky obsahu železa, zinku, bílkovin a vitaminů skupiny B.
Další podrobnosti o kvalitním jehněčím mase z českých chovů najdete v internetovém Receptáři na webu www.ireceptar.cz