Rada pro tento den - 1.7.

Vybereme pozemek s co nejvíce slunnou polohu a dokonalou drenáží. Víc než mráz totiž kaktusům může uškodit voda. Ta musí být z katusového záhonu dokonale odvedena zejména při jarních a podzimních plískanicích a při dlouhotrvajících deštích. Zvolíme tedy dostatečně silné štěrkové podloží s odtokem a pro kaktusy vrstvu půdy se vzdušnou strukturou: použijeme říční písek, štěrk, šotolinu, cihlovou drť, přidáme dřevěné uhlí, mletý vápenec, někdy křídu nebo sádru a pro některé kaktusy i rašelinu. Na takto připravený pozemek vysadíme mrazuvzdorné kaktusy. Ovšem ne ty, které vydrží přes zimu v nevytápěném skleníku nebo třeba za oknem. Kdybychom je nechali přes zimu vysazené venku, stoprocentně zahynou. Mrazuvzdorné kaktusy si musíme sami vyšlechtit. Pan Novák v odborné literatuře vyhledal, které kaktusy přežívají v oblastech, kde je drsnější podnebí. Pak vybral dva tři druhy a nechal je přemrznout. Ze sta semenáčků obvykle přežil jeden. Z něj pak získal semena, opět jich sto vysel a nechal přemrznout. Obvykle jich vydrželo deset a v další generaci třeba padesát a po pěti letech všech sto. Zimovzdorné exempláře byly na světě. Jako substrát pro otužované semenáčky pan Novák používá čistý písek bez prachu, někdy přidá lžičku zeminy. Semena vyseje na podzim, a to na povrch substrátu, jen je lehce přitlačí, misku přikryje jemným sítem, aby výsadbu neponičily třeba kroupy. A druhy které se takto podařilo otužit? Kaktusy ze skupiny Echinocereus viridiflorus, Echinocereus coccineus a Opuntiqa.