Rada pro tento den - 15.7.

Zmije obecná (Vipera berus) obývá okraje lesů a polí, rašeliniště a vlhké louky. Na suchých kamenitých místech se nezdržuje trvale, ale často se zde vyhřívá. Nejsnáze ji poznáme podle pověstné klikaté čáry na hřbetě. Samci mají klikatici výraznou, samice méně nápadnou. Vyskytují se však i zcela černé zmije - především v horách a v severských oblastech. Zmijí se není třeba přehnaně obávat, až na výjimečné situace dá vždy přednost útěku před obranným útokem. V terénu, kde by se mohly zmije vyskytovat tedy při chůzi hlučně dupeme a koukáme, kam dupeme. Zmije uteče mnohem dřív, než se k ní přiblížíme. Pokud by nás přeci jen uštkla (například když ji stoupneme na ocas), není třeba propadat panice - dospělý člověk může na zmijí uštknutí zemřít pouze leknutím. Nejde o žert, byly zaznamenány případy, kdy člověk zemřel na uštknutí nejedovatým hadem. Kromě toho smrtelná dávka zmijího jedu je 15 mg, přičemž jedna zmije může mít nanejvýš 10 mg a v žádném případě nedovede vpravit do rány všechen svůj jed - na jedno kousnutí vypustí nejvýše 3,5 mg.

Zdraví dospělí lidé, kteří netrpí závažnými oběhovými chorobami, nemocemi nervového systému či alergií na hadí jed se tedy o svůj život bát nemusí. O to větší pozor ale musíme dávat na děti, především malé - dítě o váze deseti kilogramů může zmijí uštknutí zabít. A co bychom měli dělat, pokud by zmije zavítala na naši zahradu? Můžeme využít toho, že hadi jsou závislí na teplotě vnějšího prostředí. Když zmiji podchladíme - například proudem ledové vody, nemůže se skoro hýbat a můžeme ji bezpečně odchytit -například pod poklop. Poté zavoláme odbornou pomoc (záchrannou stanici pro handicapované živočichy, radu získáme i v ZOO či na správě chráněné krajinné oblasti). Ztuhlou zmiji lze také celkem bezpečně přemístit například do plátěného pytle a odnést na dostatečně vzdálené příhodné místo.