Rada pro tento den - 14.7.
Z červencového čísla časopisu Receptář jsme vybrali rady, jak osadit zahradní jezírko vodními rostlinami.
Vodní rostliny nikdy nevysazujeme volně do dna jezírka. Mnohé rostliny se totiž rychle rozrůstají a svými oddenky se proplétají se sousedy. Plení bahnitého dna pod vodou je prakticky nemožné a nepolepšíme si, ani když vyčerpáme vodu. Nejlepší vyzkoušené řešení je pěstovat vodní rostliny v nádobě, vždy jen jeden druh v jedné nádobě.
Jediné vhodné nádoby jsou z umělé hmoty s pevnějšími okraji, nehodí se keramika, plech, dřevo ani eternit. Nádoby mohou mít různý počet otvorů, upotřebíme třeba i nádoby prasklé. Někdy se doporučuje výsadba do košíků – ovšem rostliny se z nich kořeny i oddenky rychle rozrůstají a nakonec se mohou objevit docela jinde, než potřebujeme. Pokud jde o tvar, nejlepší jsou nádoby široké, které nebrání růstu kořenů, a také se ve vodě tak snadno nepřevrátí.
Nemusíme se bát, že by seskupení kontejnerů a misek vypadalo v zahradním jezírku rušivě, protože nádoby se brzy pokryjí řasami a i v malé hloubce jsou sotva patrné. Je také možné použít silnější umělohmotné sáčky, které lze vedle sebe dobře tvarovat. Nádoby ani sáčky neplníme půdou až k hornímu okraji, protože rostliny pak snadno okraj přerostou. Pro nejmohutnější vodní rostliny je nutné zvolit až desetilitrové nádoby.
Pokud mají držadla, můžeme s nimi pod vodou snadno manipulovat. Problém nastane, pokud bychom tyto těžké nádoby chtěli vyzvednout z vody. V tom případě se neobejdeme bez pomocníka – jeden z dvojice bude ve vodě a druhý na souši.
Pokud jste si vše nestihli podrobně poznamenat, text najdete na našich webových stránkách ireceptar.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.