Rada pro tento den - 11.6.
Z červencového čísla časopisu Receptář jsme vybrali rady pro ty, kdo si hodlají na zahradu pořídit altán.
Altány patří mezi zahradní stavby, do jejichž budování se odváží jen zkušenější kutilové. Ostatní se spíš obrátí na profesionály. Ovšem v určení, co je besídka a co altán, potažmo altán a pavilon či zahradní domek, je mezi výrobci trochu úsměvný zmatek. Někteří označují zahradní besídky jako altány a altány zase jako pavilony nebo zahradní domky. Mělo by platit, že pavilon je po konstrukční stránce podobný zahradnímu domku, má pevnou střechu, podlahu a ze všech stran je uzavřený pevnými stěnami se skleněnými výplněmi. Naopak altán či pergola mají stěny otevřené, altán je zastřešený, pergola nemusí mít plnou střechu. Ostatně jde jen o pojmenování, při koupi se stejně rozhodujeme podle toho, co vidíme. Tradičním materiálem pro stavbu altánů je dřevo, ale na trhu jsou také mobilní altány s trubkovou či plastovou konstrukcí, které po sezoně uklidíme. Na střechu altánu lze prakticky použít cokoliv. Při výběru rozhoduje vzhled krytiny, a zda ji unese konstrukce. U subtilní kostry altánu například rozhodně nepoužijeme těžké pálené tašky. Univerzální krytinou je asfaltový šindel, je relativně levný, dobře se pokládá a hodí se k jednoduchému i složitému altánu. Musí však mít podbití. Altán většinou nemívá okap, dešťová voda padá přímo na zem. Proto musí mít střecha přesah, aby voda při dešti nestékala po svislé konstrukci. Proudům dešťové vody také přizpůsobíme bezprostřední okolí altánu, místa dopadu vody například vysypeme štěrkem nebo jiným materiálem, který vodu víc pohlcuje než odráží. Nevhodná je hlinitá zem, odražené kapky ušpiní konstrukci nebo podlahu altánu. Pokud altán zakryjeme průsvitnou krytinou, v horkých slunečných dnech ji můžeme zakrýt rákosovými žaluziemi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.