Rada pro tento den - 1.10.

Pan Šindelář valníček získal od bývalé pohraniční stráže, která v něm za koňským potahem vozila proviant z posádky v Trhanově na Čerchov. Valník byl notně opotřebovaný, bylo třeba vyspravit korbu, povoz dostal nová kola ze staré Škody 1000 MB a opravený valník vozil seno, traverzy a podobně. Pak u Šindelářů potřebovali nabílit čelní stranu domku a šikovného pana domácího napadlo využít valník jako základ pro pojízdné lešení. Stojny - tedy postranní čela lešení - ve tvaru písmene H o výšce tří metrů svařil z jeden a čtvrt coulových trubek, střed stojen je propojen navařeným úhelníkem 50x50 milimetrů, nahoře jsou čela lešení spojena zasunovacími opěrkami z klasického lešení. Na opěrky jsou pak položena dřevěná prkna, která tvoří pracovní plošinu. Konstrukce je z boku vyztužena dvěma do kříže uspořádanými coulovými trubkami, které jsou přišroubovány ke stojnám do navařených destiček z pásoviny. Stojny mají dole patky ze silného plechu. Patky jsou upevněny v rozích valníčku - vnitřní část každé ze čtyř patek je podsunuta pod korbu v rozích valníčku a opírá se o ložnou plochu valníku, vnější část patek je šroubem a matkou připevněna k úhelníku navařeném ze strany na obvodovou stranu rámu plošiny. Aby bylo lešení stabilní, zadní náprava valníčku je tuhá a bržděná, přední náprava s točnou je zabezpečená dvěma sklopnými podpěrami. Vrchní pracovní plošina pojízdného lešení je ve výšce tří a půl metru.