Purkyňovy buňky

22. říjen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Evangelista Purkyně (fotografie z roku 1860)
0:00
/
0:00

Velké nervové buňky (neurony) v kůře mozečku. Buněčnou teorii formuloval český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně v 19. století.

Známe také Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy obrázky, Purkyňův jev a řadu dalších útvarů a jevů, které nesou jméno tohoto velkého muže.

Libochovice–Mikulov–Praha–Vratislav

Český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně se narodil 18. prosince 1787 na zámku v Libochovicích. Jeho otec byl správcem tamního panství. Zemřel, když byl Jan ještě malý chlapec.

Purkyňovy buňky (na obrázku zeleně) u myši

V jedenácti letech odešel Jan Evangelista Purkyně za vzděláním k piaristům do Mikulova a později vstoupil do piaristického řádu. Možná v tom viděl šanci stát se učitelem a věnovat se vědě, brzy ale řád opustil a odešel do Prahy. Studoval na pražské lékařské fakultě a živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách. Lákalo ho nejen vědecké poznání, ale projevil i umělecké nadání, psal básně a toužil vydat se na dráhu spisovatelskou.

Disertační práci na téma O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Marně se ucházel o profesuru, kvůli jeho vlasteneckým názorům mu nebyla udělena. Nakonec získal místo na univerzitě v tehdy pruské Vratislavi. Přímluvcem byl sám Johann Wolfgang Goethe. I když ze strany kolegů byl zprvu přijímán chladně, nelibě nesli, že na jejich fakultě přednáší učenec z Rakouska, brzy si díky svým vynikajícím vědomostem a vlídnému a skromnému chování, získal i srdce svých odpůrců.

Pomník J. E. Purkyně (Nové Město), Praha 2, Karlovo nám., Nové Město

V roce 1837 se Jan Evangelista Purkyně účastnil sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu a přednesl tam veleslavný příspěvek na téma O živočišných tkáních složených z buněk s jádry. To byl jeho nejvýznamnější objev a touto prací Purkyně formuloval buněčnou teorii, když jako jeden z prvních vědců na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život a zařadil se tak mezi spoluzakladatele cytologie.

Objevitel, zakladatel a básník

Jako jeden z mála českých vědců té doby Purkyně přijal Darwinovu evoluční teorii. V práci O spánku, snech a stavech příbuzných zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snů pro duševní rovnováhu, čímž předjal budoucí úvahy Freudovy i Jungovy. Studoval mikroskopický vývoj kostí, zubů a pohlavních orgánů. Zabýval se vývojem slepičího vejce před líhnutím, fyziologií lidské mluvy. Pozoroval a popsal kožní kapiláry, čímž položil základ daktyloskopie. Podle vlastních nákresů nechal vyrobit takzvaný kinesiskop – kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce, který je možno považovat za předchůdce kinematografu.

Také básnické tvorbě zůstal věrný po celý život a stal se také významným překladatelem poezie Friedricha Schillera a Torquata Tassa.

Osobní tragédie a návrat do Prahy

Ve Vratislavi ale postihla Jana Evangelistu životní tragédie. Na epidemii cholery zemřela jeho milovaná žena a dvě dcery. Zbyli mu dva synové. Starší Emanuel se stal přírodovědcem, mladší Karel vynikl jako malíř.

Roku 1850 se Jan Evangelista Purkyně vrátil na pražskou lékařskou fakultu a dočkal se mnohých poct. Několik dní před smrtí byl dokonce povýšen do rytířského stavu. Zemřel 28. července 1869.

autoři: Milena M. Marešová , Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio