Prožila život jak z dobrodružného románu. „Šílená markraběnka“ Zita Pallavicini u Terezy Kostkové
Mluví sedmi jazyky. Žila v řadě zemí světa. Kariéru baletky jí překazil pád z koně. A její maminku zavraždili. Jak se s tím vyrovnala? Prozradila v Blízkých setkáních.
Původně italská rodina Pallavicini přišla do Rakousko-Uherska v 16. století. „Jeden můj prapředek musel pro Habsburky zavraždit biskupa v Sedmihradsku. Můj dědeček byl naopak zavražděný v roce 1957 v Maďarsku, protože osvobodil kardinála. Jeden zavraždil biskupa a druhý pro něj zemřel,“ popisuje markraběnka Zita Pallavicini.
Maďarsko–Irák–Česko
Její maminka byla Češka, otec Maďar s italskými předky. Do svých osmi měsíců žila v Budapešti, do čtyř let v Bagdádu a do jedenácti pak v Čechách. Balet studovala na konzervatoři v Budapešti. Bylo jí 19 let, když ztratila kontrolu nad koněm.
„Měla jsem zlomenou nohu, prodělala jsem několik operací. S baletem byl konec. Naštěstí jsem byla mladá a mohla začít další život.“ Tančila v Kanadě, hrála české divadlo v Torontu, točila kanadské seriály. Pak se ve východní Evropě začaly hroutit režimy.
Táhlo mě to zpět
„Táhlo mě to zpět. Do půl roku jsem mohla získat kanadské občanství, ale já se tam už nikdy nevrátila.“ Několik měsíců po návratu zazvonila 1. ledna policie. „Řekli mi, že moji matku v Praze zavraždili. Byla těhotná v pátém měsíci. Smířila jsem se s tím po deseti letech.“
Proč trpěla anorexií? Jak ji vnímali jako šlechtičnu v Budapešti? Co mají její předci společného se slavnou Sisi? Jakou má rodinu a lásky? O čem píše v knize Deník šílené markraběnky? Více uslyšíte ze záznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.