Prošel terezínským ghettem. Přežil dva koncetrační tábory. Dvakrát utekl a dvakrát se sám vrátil. Napotřetí ne. Felix Kolmer
Přežil holokaust, ale málem ho zastřelil maďarský voják. „Někdo ho ale zastřelil. Padl jen krok ode mne,“ vzpomíná Felix Kolmer. Ty obrazy v hlavě jsou pro něj dodnes jako živé.
Co pro něj znamená 8. květen 1945? „Já tehdy ještě byl v koncentračním táboře. Bylo to ve slezském Frýdlantu, který je dnes v Polsku. Byl to takzvaně ukázkový tábor, který je zhruba 80 km od našich hranic.“
Schörnerova armáda odmítla ustoupit
Jen necelých 40 kilometrů od koncentračního tábora byla fronta. Německá Schörnerova armáda totiž neuznala příměří, které spojenci podepsali už 7. května 1945.
„Bojovalo se tam dál, a to ještě celé dva měsíce. Zvuky bojů ale už pro nás zněly jako nejlepší symfonie. Svoboda byla jen kousek od nás,“ vzpomíná.
Útěk z lágru
Ze zhruba 600 vězňů se o to pokusily zhruba dvě stovky lidí. Šli po trojicích. To proto, aby měli jejich pronásledovatelé zhoršenou taktickou pozici. Postupovali ale do Německa, kdyby se vydali na československou stranu, tak by narazili na jádro Schörnerovy armády.
Felix Kolmer je viceprezidentem mezinárodního osvětimského výboru, členem Terezínské iniciativy. Spolupodílí se na odškodňování osob nacistického odporu, je nositelem ceny Paměti národu.
„Vzpomínám na to jako, kdyby to bylo včera. Po vybombardování místní elektrárny přestal být ostnatý drát kolem tábora pod vysokým 22 tisícovým proudem, a my se rozhodli, že se pokusíme uprchnout.“
Děsivé vzpomínky
Hrozných okamžiků má v paměti mnoho. „Je to třeba smrt mé maminky, kterou jsem v náručí odnesl na ošetřovnu už téměř mrtvou. Byla lehká jako peříčko. Vzpomínám na 25 ran bičem, kterých jsem jen náhodou nedostal víc, jinak bych už tady nebyl. Ale hlavně vzpomínám na to, že jsem našel tajnou cestu z tábora. Dvakrát jsem ji zkusil, ale vždy jsem se vrátil.“
Nikdy nemyslel jen na sebe
Proboha proč? Určitě vás tato otázka napadla. Felix Kolmer vysvětluje: „Bylo to totiž tajemství, které jsem věděl jen já a využít se ta cesta měla, až ve chvíli, kdy to bude třeba. Předpokládali jsme totiž, že se nás všech budou chtít před koncem války zbavit. No, a kdybych to využil jen pro sebe, tak by ostatním už nikdo nepomohl.“
Skautem navždy
Dnes emeritní profesor akustiky totiž vždy byl, a prý už i navždy bude, skautem. Přísahal na to, že jako skaut vždy bude pomáhat slabším. „A to bylo a je pro mě svaté celý život.“
Návrat do Prahy
Do Prahy se Felix Kolmer vrátil až někdy po 15. květnu. Dřív to totiž nešlo. Na železniční trati mezi Chocní a pražským Masarykovým nádražím, stál pancéřový vlak s německými a maďarskými vojáky.
Tento vlak bránil poslední nacisty a dokonce dojel až do Chocně, kde došlo k boji o nádraží. „Zalezl jsem pod lavici na nádraží a pozoroval, co se bude dít. Už dřív jsem usiloval o zbraň a chtěl pomáhat. Vždy mě ale omítli s tím, že ji ani neudržím.“
S Němci bojovali i Maďaři a jeden z nich mě pod tou lavicí zahlédl. Byl ode mě tak na dva kroky, když ho někdo zastřelil. Jinak bych určitě nevyvázl. Padnul tak na krok ode mne. Dodnes vidím, jak mu z té rány vytékal mozek. V ruce měl esšálek, tedy ešus. Ten se dokutálel až ke mně. A ten mám doma dodnes.
Felix Kolmer
Za mnoho může jen náhoda
Tento vlak bránil poslední nacisty a dokonce dojel až do Chocně, kde došlo k boji o nádraží. „Zalezl jsem pod lavici na nádraží a pozoroval, co se bude dít. Už dřív jsem usiloval o zbraň a chtěl pomáhat. Vždy mě ale omítli s tím, že ji ani neudržím.“
Jak vypadá péče o bývalé vězně? Zajímá dnešní mládež jeho vyprávění?
Související
-
Přepis: Jak to vidí Felix Kolmer – 8. května
Hostem byl Felix Kolmer, muž, který si prožil strasti války.
-
612. schůzka: Když se rodily pevnost a město s něžným jménem Terezín
Je čas na další zastavení, i když – po pravdě – nebude to žádný odpočinek.
-
365 mrtvých jako dní v roce. Dokument o zamlčeném poválečném masakru Čechů na Němcích v Českém ráji
Druhá světová válka neskončila 8. května 1945. Lidé umírali po stovkách ještě pár dnů poté. Odplata na Němcích za léta ponížení v protektorátu byla krvavá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka