Prokrustovo lože

28. únor 2014

V případě Prokrustova lože se, na rozdíl od toho Záhořova, jedná skutečně o postel. Velmi, ale velmi nepohodlnou. V přeneseném významu jde o trapné, svízelné postavení.

Tohle zvláštní lože vlastnil obr, kterého známe z řeckých bájí. Vlastně se jmenoval Damastés, Prokrústés byla přezdívka. Žil v údolí řeky Kéfís a byl ze všech lotrů nejlotrovatější. Číhal na poutníky, pěkně srdečně a úslužně je zval do své chýše, že tam můžou zůstat na noc a přespat v jeho posteli.

Nijak zvlášť pohostinné to nebylo. Prokrústés měl totiž dvě postele. Dlouhou a krátkou. Na krátkou ukládal ty, co byli hodně vysocí. Co jim přečnívalo přes pelest, to osekal. Malé poutníky ukládal do velké postele a tak dlouho je natahoval, až byli od kraje ke kraji. Někdy ale už nedrželi pohromadě. A odtud pochází ta jeho přezdívka: Prokrústés totiž znamená „Napínač“.

Čtěte také

Zatočil s ním až druhý nejslavnější hrdina řecké mytologie, silák Théseus. Přinutil Prokrústa, aby si do té zpropadené postele lehl sám. A pak šmik fik! Usekl mu hlavu, která přečuhovala.

Proč vlastně byly Prokrústovy zločiny ze všech nejohavnější? Protože porušoval právo, které měli staří Řekové obzvlášť v úctě – právo pohostinství.

Co nám podobenství o tomto zlém obrovi říká? Na Prokrústově loži svých ambicí bez ohledu na skutečnost zveličujeme titěrné zásluhy jedněch a oklešťujeme velké činy druhých podle toho, co se nám zrovna hodí do krámu.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio