Proč se velbloud v horku neusměje

25. září 2018
Velbloud na poušti

Lidstvo se pomalu a neochotně smiřuje s myšlenkou, že sucho nás bude trápit čím dál častěji a víc. Musíme se naučit hospodařit s vodou, slyšíme odevšud. Inspiraci bychom si mohli vzít například od velbloudů, kteří jsou v přežití na suchu skutečnými velmistry.

Meteor 22. 9. 2018
01:18 Není sucho jako sucho
10:03 Nahrávejte jeleny!
19:45 První zpětnovazební zesilovač
24:40 Živočich, který si nosí anděla strážného
34:49 Jak dopadlo vysílání Ze Země na Měsíc?
39:30 Proč se velbloud v horku neusměje?

Velbloud zvládá „krizový management vodních zdrojů“, jak by řekl vodohospodář, opravdu dokonale. „V závislosti na typu stravy, kterou má k dispozici, je schopen přežít až 45 dní bez pití. V krajní variantě, pokud nemá ani nic k jídlu, vydrží při životě až dva týdny,“ píše v knize s názvem Voda, včera, dnes a zítra hydrogeolog  Zbyněk Hrkal z Výzkumného ústavu vodohospodářského.

Knihu právě vydává nakladatelství Mladá fronta, v Meteoru nám z ní předčítá Tomáš Töpfer. Celkem představíme osm dílů, každou sobotu jeden.

Co nosí velbloud v hrbu

Velbloud je na život s nedostatkem vody velmi dobře vybavený. Zásobárnu energie si nosí pořád s sebou, na hrbu. Mylně se ovšem traduje, že velbloud si v hrbech nosí vodu. Nikoli. Hrby obsahují až 40 kilogramů tuku! „Zásoba tuku odpovídá energetické hodnotě 400 000 kilokalorií. Toto množství by mohlo pokrýt doporučovanou dávku energie pro člověka na 100 až 150 dní,“ píše se v knize Zbyňka Hrkala.

Velbloudi se nepotí a neusmívají

Když se potřebuje ochladit pes, vyplazuje jazyk. Velbloud to má přesně naopak. Snaží se mít zavřenou tlamu, co nejvíce to jde. Proto se nám může zdát, že se na nás v horku „neusměje“.

velbloud Žanety Fabiánové

Naprosto minimálním otvíráním tlamy zabraňuje tomu, aby se mu do plic dostal žhavý pouštní vzduch. A tak zatímco pes se nadechne za minutu i 300krát, velbloud jen 16krát – váží si totiž každé kapky vody.

Velbloudi se nemusejí potit, protože hustá srst jim slouží jako dokonalá termoizolace – podobně, jako třeba funguje zateplení u rekonstruovaných panelových domů. Ve výsledku je tělo velblouda uzavřenou jednotkou, výborně tepelně oddělenou od okolí.

Další vychytávky

To ale není všechno. Velbloud si pro život na poušti vytvořil i další strategie. Tak například vodní pára, kterou obsahuje jeho dech, se vstřebává v nozdrách. Dokáže znovu spotřebovat dokonce i vodu z moči, která se znovu vrací do ledvin, a z močového měchýře vychází již jen hustá sirupovitá kapalina.

Vody je téměř zbaven i trus, a to tak dokonale, že ho pouštní obyvatelé Tuarégové používají jako palivo. A na závěr jedna rada: Pokud se někdy na poušti ztratíte, a budete s sebou mít velblouda, věřte jeho instinktu… Pouštní velbloud má tak skvělý čich, že vodu najde až na vzdálenost 17 km! „Ale pozor, když ji pak najde, snažte se být u zdroje první – váš zachránce dokáže za čtvrt hodiny vypít až 150 litrů,“ varuje v knize Voda, včera, dnes a zítra její autor, hydrogeolog Zbyněk Hrkal.

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková|zdroj: Český rozhlas

Související