Proč se velbloud v horku neusměje
Lidstvo se pomalu a neochotně smiřuje s myšlenkou, že sucho nás bude trápit čím dál častěji a víc. Musíme se naučit hospodařit s vodou, slyšíme odevšud. Inspiraci bychom si mohli vzít například od velbloudů, kteří jsou v přežití na suchu skutečnými velmistry.
Meteor 22. 9. 2018
01:18 Není sucho jako sucho
10:03 Nahrávejte jeleny!
19:45 První zpětnovazební zesilovač
24:40 Živočich, který si nosí anděla strážného
34:49 Jak dopadlo vysílání Ze Země na Měsíc?
39:30 Proč se velbloud v horku neusměje?
Velbloud zvládá „krizový management vodních zdrojů“, jak by řekl vodohospodář, opravdu dokonale. „V závislosti na typu stravy, kterou má k dispozici, je schopen přežít až 45 dní bez pití. V krajní variantě, pokud nemá ani nic k jídlu, vydrží při životě až dva týdny,“ píše v knize s názvem Voda, včera, dnes a zítra hydrogeolog Zbyněk Hrkal z Výzkumného ústavu vodohospodářského.
Knihu právě vydává nakladatelství Mladá fronta, v Meteoru nám z ní předčítá Tomáš Töpfer. Celkem představíme osm dílů, každou sobotu jeden.
Co nosí velbloud v hrbu
Velbloud je na život s nedostatkem vody velmi dobře vybavený. Zásobárnu energie si nosí pořád s sebou, na hrbu. Mylně se ovšem traduje, že velbloud si v hrbech nosí vodu. Nikoli. Hrby obsahují až 40 kilogramů tuku! „Zásoba tuku odpovídá energetické hodnotě 400 000 kilokalorií. Toto množství by mohlo pokrýt doporučovanou dávku energie pro člověka na 100 až 150 dní,“ píše se v knize Zbyňka Hrkala.
Velbloudi se nepotí a neusmívají
Když se potřebuje ochladit pes, vyplazuje jazyk. Velbloud to má přesně naopak. Snaží se mít zavřenou tlamu, co nejvíce to jde. Proto se nám může zdát, že se na nás v horku „neusměje“.
Naprosto minimálním otvíráním tlamy zabraňuje tomu, aby se mu do plic dostal žhavý pouštní vzduch. A tak zatímco pes se nadechne za minutu i 300krát, velbloud jen 16krát – váží si totiž každé kapky vody.
Velbloudi se nemusejí potit, protože hustá srst jim slouží jako dokonalá termoizolace – podobně, jako třeba funguje zateplení u rekonstruovaných panelových domů. Ve výsledku je tělo velblouda uzavřenou jednotkou, výborně tepelně oddělenou od okolí.
Další vychytávky
To ale není všechno. Velbloud si pro život na poušti vytvořil i další strategie. Tak například vodní pára, kterou obsahuje jeho dech, se vstřebává v nozdrách. Dokáže znovu spotřebovat dokonce i vodu z moči, která se znovu vrací do ledvin, a z močového měchýře vychází již jen hustá sirupovitá kapalina.
Vody je téměř zbaven i trus, a to tak dokonale, že ho pouštní obyvatelé Tuarégové používají jako palivo. A na závěr jedna rada: Pokud se někdy na poušti ztratíte, a budete s sebou mít velblouda, věřte jeho instinktu… Pouštní velbloud má tak skvělý čich, že vodu najde až na vzdálenost 17 km! „Ale pozor, když ji pak najde, snažte se být u zdroje první – váš zachránce dokáže za čtvrt hodiny vypít až 150 litrů,“ varuje v knize Voda, včera, dnes a zítra její autor, hydrogeolog Zbyněk Hrkal.
Související
-
Kapské Město na suchu. Jak přežije bez vody?
Stále více velkých měst na světě má vážný problém zajistit svým obyvatelům dostatek kvalitní pitné vody. Příkladem je jihoafrické Kapské Město, které se donedávna p...
-
Pomůžou Češi vyřešit peruánský problém s vodou?
Vlivem klimatických změn tají ledovce nejen v Grónsku a na Antarktidě, ale i ve vysokých peruánských horách. Přitom ledovce sloužily po stovky a tisíce let jako zdá...
-
Triky dvouhrbých velbloudů
Mezinárodní tým vědců nahrubo přečetl genom velbloudů dvouhrbých. V něm se skrývá vysvětlení pro fyziologické zvláštnosti těchto odolných zvířat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.