Proč se říká „habán“?
O vysokém člověku se někdy říká, že je to „habán“. Habán je ale hlavně označení anabaptistických nebo taky novokřtěneckých skupin křesťanů žijících v komunitách.
Jaký je původ slova habán? Jedna verze praví, že jde o zkomoleninu staroněmeckého slova Habaner, což znamená hrnčíř. Jiná verze tvrdí, že dostali jméno podle svých dvorů, kterým říkali haushaben, což doslova znamená „míti domov“. Později přijali jméno jednoho ze svých vůdců Jakuba Huttera a jako hutterité jsou dnes známí ve světě.
V českých zemích se můžeme za habány vydat na Moravu, nejlépe do Mikulova. Tam jich kdysi bývalo nejvíc. Hnutí odmítající křest novorozenců, ke kterému se habáni hlásili, vzniklo v roce 1525 a vycházelo z reformačního učení Martina Luthera a Ulricha Zwingliho. Pocházeli z Bavorska, Tyrolska, Švýcar, Holandska i z Itálie.
Vyhnanství pro víru
Různorodé novokřtěnecké skupiny byly kolektivně spojovány s německou selskou válkou a po její porážce byly z Německa, Švýcarska i Rakouska hromadně vypovídány. Azyl našli právě na Moravě.
Vyznali se v zemědělství a ovládali spoustu řemesel, byli výborní lékaři a lazebníci; nevyráběli zbraně a nevěnovali se obchodu – to jim jejich morální zásady zapovídaly. Proslulost získali jako vinaři.
Známá je habánská keramika, která je charakteristická rostlinnými a heraldickými motivy zobrazenými na bílém podkladě čtyřmi základními barvami: žlutou, zelenou, modrou a fialovou. Například kardinál František Dietrichštejn si od habánů nechal zhotovit kachličky s dietrichštejnským znakem, kterými vyzdobil Sál předků na mikulovském zámku.
Pořádek, morálka a společné vlastnictví
Habáni byli pracovití, pořádní, ukáznění, vážní, skromní v jídle a pití. Žili odděleně od ostatních obyvatel města v uzavřených komunitách. Děti starší tří let dávali na vychování pověřeným členům obce, kteří je učili číst, psát a počítat a vštěpovali jim dobrý vztah k práci. Oslovovali se „bratře“ a „sestro“. Neuznávali jsme soukromý majetek, všechno patřilo všem, včetně oblečení.
Po bitvě na Bílé hoře se habáni jako jinověrci museli vystěhovat i z Moravy. Nejdřív odešli na Slovensko, ale ani tam se před katolizací neschovali, a tak šli dál, do Sedmihradska, pak do Rumunska a nakonec do Ruska, kde žili až roku 1874. Nakonec museli opustit i tuto zemi, odešli do Spojených států amerických a do Kanady, a tam zbytky jejich komunit žijí dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
