Proč se Becherovce říká Becherovka?

Začínal jako obchodník s koloniálním zbožím, ale zajímal se také o chemii, experimentoval s léčivy, v pětadvaceti letech si zařídil vlastní vinopalnu a začal s výrobou likérů.

Zázračná receptura

A pak se přihodila ta zvláštní náhoda. V létě roku 1805 se v jeho domě U Tří skřivanů ubytoval jistý významný říšský hrabě, který byl ve Varech na léčení, a doprovázel ho jeho osobní lékař, doktor Frobrig z Anglie.

Ti dva si padli do noty. Oba byli velcí nadšenci do žaludečních likérů. Když se vracel do Anglie, zanechal doktor Frobrig Becherovi na rozloučenou lístek se zázračnou recepturou.

Becher ji dva roky piloval, než tu dobrotu začal prodávat jako kapky na žaludek. V lázeňském městě, kde se v té době léčily zejména neduhy zažívacího traktu, naprosto ideální nápad. Na počest doktora Frobriga ji nazval Carlsbader English Bitter.

Tajemství té lahodné tekutiny svěřil pouze svému synovi Johannovi, který po něm převzal firmu a vedl ji přes tři desetiletí. Johann Nepomuk Becher, jehož podpis je dnes na každé lahvi, postavil novou továrnu a vybavil ji moderním zařízením. Likér začal stáčet do typických plochých lahví ze zeleného skla.

Johannův syn Gustav nechal zaregistrovat kryptogram rodiny jako jednu z ochranných známek. A začal vyrábět také známé porcelánové kalíšky. Od poloviny 19. století se likér vyvážel do ciziny. Za první světové války se vozil i vojákům na frontu.

Úspěšně zavedená firma se dědila z otce na syna a spolu s ní zázračná receptura. Velice přísně tajná! Stoprocentní přírodní produkt bez chemických přísad. Jen karlovarská voda, vysoce kvalitní líh, přírodní cukr a zvláštní směs bylinek a koření.

Tajemství výroby

Ví se, že recept tvoří přibližně dvě desítky bylin. Většina prý roste v okolí Karlových Varů, ale některé se musí vozit ze vzdálených exotických zemí, například ze Zanzibaru, Srí Lanky či z Jižní Ameriky.

Výroba probíhá v místnosti, které se v rodině říká „drogikammer“, a trvá několik týdnů. Bylinky se dají do plátěných pytlů, pak se namočí do koncentrovaného alkoholu, extrakt se smíchá s vodou, přisladí a zraje.

Aby tajemství výroby nejstaršího a nejznámějšího českého likéru zůstalo zachováno, dodnes se dodržuje celá řada netradičních opatření:

Nikdy se neobjednávají všechny suroviny naráz. Traduje se, že jsou navíc odebírány i některé druhy bylin a koření, které do likéru nepatří.

Recepturu znají vždy pouze dva zaměstnanci společnosti, kteří jsou zavázáni mlčenlivostí a nesmějí například ani společně cestovat.