Walter Gropius: Otec Bauhausu. Petr Janišta, Hanuš Bor a Dana Černá v dokumdramatu ze série Příběhy slavných

18. srpen 2014

Příběhy slavných

Impozantní stavby, které ho proslavily, byly stroze geometrické. Jeho život byl naopak divoce pestrý. Dokonce i jeho posledním přáním bylo, aby se na jeho pohřbu netruchlilo. Přátelé tak na jeho počest dva dny pili šampaňské, hráli a zpívali. První ženě německého architekta a urbanisty George Waltera Adolfa Gropia (18. 5. 1883–5. 7. 1969) Almě Mahlerové se přezdívalo „sběratelka géniů“. Nebyla ale jeho největší láskou. Nebyla jí ani Aghata Christie. Byl jí Bauhaus.

Účinkují: Petr Jeništa, Hanuš Bor a Dana Černá

Připravili: Josef Vomáčka a Daniela Herbsová

Dramaturgie: Helena Herbrychová

Režie: Vít Vencl

Tuto avantgardní školu umění, designu a architektury Gropius nejen navrhl, vystavěl, ale stal se i jejím prvním ředitelem. Vedla ho k tomu snaha „obnovit jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Alespoň tak to tvrdil.

Bauhaus|foto:Shutterstock

Pro své názory se stal legendou již za života. Byl jedním z nejvýznamnějších novátorů v dějinách světové architektury a dodnes je předmětem diskusí, zda funkcionalismus neexistoval v jeho díle již dávno před svým objevením.

Funkcionalismus ve výuce

Zakládal si na věcnosti a funkčnosti, dodržování stroze geometrických tvarů a stejně jako kolega, klasik moderní architektury Adolf Loos, odmítal jakékoliv ornamentální členění staveb.

V roce 1934 emigroval před nacisty nejprve do Anglie a pak se natrvalo přestěhoval do Spojených států amerických, kde se stal profesorem na Harvardu. I tam o sobě dal okamžitě vědět. Zásadním způsobem zmodernizoval tamní výuku a nezapomněl ani na další šíření funkcionalismu. Zemřel v Bostonu.

autor: Jaroslav Pokorný