Převislé jehličnany na zahradě
Jehličnany bývají v zahradách často vysazovány do pásu kolem plotu. Většinou jde o řadu tújí, tis nebo základní druhy smrků a borovic. Zahradu lze ovšem zkrášlit i méně obvyklými jehličnany, například převislými.
Svým tvarem a charakterem působí v zahradách uklidňujícím a dekorativním dojmem. Najdeme mezi nimi druhy, které se stylem hodí do staré rozlehlé zahrady u městské vily stejně jako do malé předzahrádky nebo do klasické vesnické zahrady.
Z čeho můžeme vybírat?
K dispozici jsou dřeviny vysoké několik metrů nebo naopak pouhých několik desítek centimetrů, s větvemi zcela převislými či pouze polopřevislými, s jehličím v různých tvarech, velikostech, barvách a odstínech, opadavým i neopadavým. Samostatnou skupinou jsou převislé odrůdy roubované na různě vysoké kmínky „obyčejných“ druhů. Takové rostliny pak tvoří rovný kmen bez větví s převislou korunkou. Jsou velice efektní a dnes velmi moderní. Je možné je pěstovat i v nádobách.
Méně je někdy více
Převislé druhy a kultivary jehličnanů patří mezi nejnápadnější rostliny v zahradě, a proto není vhodné je sesazovat do větších skupin, kde by jejich krása a výjimečnost zanikla. Menší druhy můžeme vysadit i do skalky.
Péče
Staráme se o ně stejně jako o obyčejné druhy jehličnanů, to znamená, že je dostatečně zaléváme až do doby, než se rostliny plně ujmou (v prvním až druhém roce po výsadbě) a hnojíme je hnojivy pro konifery (pokud není půda dostatečně výživná). Regulace bujného růstu řezem a vyštipováním pupenů nebývá u převislých jehličnanů většinou potřebná. Jen u zcela převislých druhů bychom měli zaštipovat příliš dlouhé výhony, které se již začínají „rozlézat“ po trávníku nebo mezi ostatní výsadbu ve skalce. Vždy po několika letech bychom také měli prostříhat příliš hustou korunku druhů roubovaných na kmínku a pravidelně odstraňovat uschlé větve.
Další podrobnosti najdete na www.iReceptar.cz.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
