Přepis: Tvorba finančních rezerv - 27. července

moderátorka
--------------------
Milí posluchači, slibovala jsem vám, že se dozvíte něco více o tvorbě rezerv a také si budeme hrát s parametry spoření. A to vše s ekonomickým poradcem Zdeňkem Simaichlem. Přeji dobré dopoledne.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Dobrý den.

moderátorka
--------------------
Zdeňku, já už jsem tady před malou chvílí trošičku šířila poplašnou zprávu, že na tom naše rodiny ekonomicky vůbec nejsou dobře. Bylo to šíření poplašné zprávy, anebo jsem měla bohužel pravdu?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Tak ono to bylo jedno i druhé. Ale skutečně je taková, že české rodiny z hlediska vyváženosti rodinných rozpočtů, z hlediska tvorby rezerv, z hlediska vůbec struktury bilance výdajů, tak jinými slovy, za co vlastně utrácíme, tak na tom nejsou vůbec dobře, ba právě naopak. A já už jsem tady dneska ráno říkal jednu takovou smutnou statistiku, že průměrnou českou rodinu dělí od bankrotu zhruba 2 až 3 měsíce, což je neuvěřitelně málo.

moderátorka
--------------------
Teď šíříte poplašnou zprávu vy. Ulevilo se mi, že jsme na to oba.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Tak, tak, nicméně já jsem to chtěl právě ještě teďka trošičku uvést na pravou míru. 2 až 3 měsíce je ten průměr. To znamená, vzhledem k tomu, že ty průměry jsou tažené různými extrémy vlastně na obou dvou stranách, tak ve skutečnosti, kdybych se nebavil o průměru, ale řekněme o mediánu, to znamená o tom statisticky nejzastoupenějším vzorku, tak to číslo bude ještě daleko horší, to se bude posouvat ještě někde kolem řádově jednoho až dvou měsíců. Takže ta situace na tom skutečně nebo ta situace v českých rozpočtech v českých rodinách není vůbec růžová.

moderátorka
--------------------
Co za tím stojí? Je to špatné hospodaření státu, špatné hospodaření nás jako rodin? Je za tím krize? Co, kdo a co za to může a na co se můžeme vymluvit?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Tak ono se samozřejmě říká jaký pán, takový kmán. Když se podíváme na český rozpočet, který se zvyšuje plus minus každé dva tři roky o 10% hrubého domácího produktu, respektive ta zadluženost, to zadlužení, to absolutní číslo, tak když nešetří stát a "rozhazuje", tak samozřejmě nemůže chtít ani po těch lidech, aby se chovali jinak. Nicméně určitě bych z toho nevinil krizi. Já bych se spíš podíval do těch českých rodin, podíval se na ty rodinné rozpočty, protože my skutečně šetřit a hospodařit neumíme. Ono je to samozřejmě do jisté míry dané dobou, je to dané tím, že rodiny v podstatě chtějí mít všechno hned nebo obecně lidé chtějí mít všechno hned. Neumějí v podstatě si vytvářet takovou tu odloženou spotřebu a tak trošku zapomínáme na rozdíl mezi potřebuji a chci. To, co dříve naši prarodiče už bych dneska řek skoro ze svého pohledu dělali naprosto automaticky, že si dělali takové ty hrníčky, obálky a ty nadepisovali prostě různými názvy, a potom z těch peněz skutečně brali, tak dneska nefunguje. A důsledek je ten, že kupujeme věci, které prostě nepotřebujeme, utrácíme spoustu peněz za věci, které za týden už nevyužíváme, anebo si půjčujeme, to znamená zadlužujeme se kvůli věcem, jejichž, řekněme, takový ten užitek vyprchá dříve než doba splatnosti toho úvěru.

moderátorka
--------------------
Které nejsou investicí.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Nejsou to investice, přesně tak. Je to spotřeba jako taková a ta životnost té věci nebo té služby v tom horším případě, jako jsou právě třeba ty dovolené, které jsou teďka aktuální, tak zdaleka nedosahují splatnosti toho úvěru a to je samozřejmě špatně.

moderátorka
--------------------
Pane Zdeňku, ale v tuto chvíli mi řekněte, když mi toto takto vyprávíte, tak mně se vybavuje pouze věta, která to zase trošičku shazuje, a to je věta z Cimrmanova dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem. Železná rezerva je nedotknutelná a kromě toho jsme ji včera snědli. Mnoho rodin je asi dokonale charakterizováno, jejich ekonomická situace právě touto větou. Řekněte mi, jak si tedy v této situaci začít tvořit rezervy a vy jste to nazval tak hezky mazlivě - hrát si s parametry spoření, když prostě jsme v situaci, která je ekonomicky poměrně neúnosná.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Tak ta situace, já bych to trošku otočil, protože ta situace je neúnosná, protože neumíme vytvářet ty rezervy. To znamená, není to obráceně. To si právě často lidi pletou, že řeknou dobrý, tak já dneska mám nějakou spotřebu měsíční a vezmou takovej ten svůj životní standard a mně už na konci měsíce nic nezbývá. Ale ono potom, když se to otočí a podívá se na to z druhého pohledu, tak začneme teda u té výdajové bilance. To znamená, fakt si rozepíšeme, velmi upřímně a pravdivě si rozepíšeme, za co měsíčně vynakládáme peníze, kam nám ty peníze utíkají, a začneme i ty výdaje plánovat. A to by bylo opravdu na hodinový, dvouhodinový samostatný pořad, jakým způsobem lze tyto procesy nastavit a na co si dát pozor. Tak najednou zjistíme, že skutečně těch věcí, které nepotřebujeme a kupujeme, nebo si dopřáváme nad ten svůj životní standard, který je daný v podstatě tím mým příjmem, jinými slovy, žijeme si trošičku nad poměry, tak v okamžiku, kdy to začnu plánovat a začnu se chovat střídmě, to znamená ne nutně omezovat svůj životní standard, ale žít si opravdu ten svůj životní standard, na který aktuálně mám. To znamená ta střídmost. Tak najednou zjistím, že těch peněz není málo, že je možné si ty rezervy tvořit. A když už to není po tisících, tak po stovkách, tak je možné nějakou tu, jak vy říkáte, železnou rezervu opravdu vybudovat a mimo jiné v podstatě ozdravit ty své finance tak, abych každý měsíc úplně v pohodě vyšel.

moderátorka
--------------------
Jenomže jak se k tomu dopracovat? Protože já si myslím, že tady je problém v tom, že člověk, který má tyto potíže, by musel úplně změnit své ekonomické uvažování. Tady by musel skutečně si uvědomit, že si nemůže dělat nákupy u benzinových pump a podobně. A to říkám jenom takové ty nejhorší věci. Já si myslím, že mnoho rodin už se v těchto patrech vůbec nepohybuje.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Určitě. Ono to chce vždycky takový ten pohled zvnějšku. To znamená opravdu se spojit s někým, komu dám tu důvěru, koho pustím do těch svých rodinných financí, který si sedne s tou tužkou a papírem, že ono za tím bych nehledal opravdu žádnou vysokoškolskou matematiku nebo nějakou jadernou fyziku. Prostě to není na většinu těchto případů a většinou tím myslím 99%, tak stačí obyčejná tužka, papír, trošku těch morálně volných vlastností. To znamená, v okamžiku, kdy si řeknu, vytknu si ty cíle, ušetřit tady, ušetřit tamhle, tady v podstatě trošku změnit ten tok těch peněz, v podstatě v rámci toho jednoho měsíce, tak skutečně to dodržet potom. A když už jdu kolem toho obchodu ... Jo, já vždycky dávám příklad na obchodu, těch klasických supermarketech. Pořád křičíme krize, krize, krize, říkáme si nemáme na to rezervy a tak dále, nemůžeme si ušetřit, ale ono se opravdu stačí jít podívat do toho supermarketu, co kupujeme, co si dáváme do toho košíku, postavit se na chvilku v podstatě za ty pokladny a dívat se, co si kupujeme. Tak potom je naprosto jasné, že žádné peníze ani ušetřit nemůžeme, protože ty košíky nebo v tom košíku, když si vezmu takový typický vzorek, může bejt takovejch, teďka říkám hrubým odhadem, vychází to i z praktických zkušeností, může být takovejch maximálně 50% věcí, které skutečně potřebuji, a ten zbytek je to, co chci. A to, co v podstatě už jakoby potřeba není. A těch 50% neznamená jakoby skrouhnout úplně, ale znamená to těch 50 snížit minimálně o polovinu, o 3/4. Jo, to znamená něco si dopřát, ale ne v takovém rozsahu, v jakým to obvykle děláme. To znamená, skutečně je dobré začít doma, začít odzadu a ty rezervy, na ty se prostě ty peníze vždycky najdou, o tom jsem přesvědčen. Ono je to jenom o tom v podstatě, co si řeknu, kam až jsem ochoten zajít, jak daleko jsem ochoten se uskromnit a jak daleko sahají mé /nesrozumitelné/ vlastnosti, abych v podstatě dokázal udržet to, co si třeba měsíc, dva měsíce, tři měsíce zpátky nějaké předsevzetí, to, co si řeknu, že prostě udělám, tak skutečně potom dotáhnout do konce.

moderátorka
--------------------
Takže myslíte si, že při tvorbě rezerv v rodinách, v rodinných rozpočtech musí každý začít právě tímto mravenčím způsobem.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Je to naprosto nezbytné začít opravdu u té výdajové bilance, protože výdaje je to, co nám, co můžu okamžitě ovlivnit, co můžu okamžitě změnit v podstatě ze dne na den. Potom je tam samozřejmě druhá věc, a to i plánování příjmu. To není také o tom, že dneska mám nějaký příjem, který pokládám za neměnný, ale je o tom i plánovat v podstatě ten svůj příjem. To znamená nějakou kariéru, co vlastně dělám, za kolik peněz to dělám, jestli o nemůžu dělat někde lépe, neustále se v podstatě rozhlížet a trošku na tom trhu, jak se říká, pracovním, bojovat. Ale je to opravdu o těch dvou částech, o příjmech a výdajích, ale ty výdaje mohu ovlivnit teď hned okamžitě.

moderátorka
--------------------
Milí posluchači, pokud vás toto téma zaujalo a sami byste potřebovali poradit či pomoct, tak nám zavolejte na 221552525 nebo 2424. Své dotazy, jste-li ostýchaví, můžete také poslat mailem na jejakaje@rozhlas.cz, anebo poslat SMS R2_jejakaje_text na 9077704. A tak mě napadá, že pokud už v tuto chvíli začínáte šetřit, tak nejlevněji vás asi vyjde ten mail.

moderátorka
--------------------
Milí posluchači, v naší ekonomické poradně rodinných financí je s námi Zdeněk Simaichl, který se nás pokusí zachránit, respektive pokusí se optimalizovat naše výdaje. A možná i příjmy. Já mám tady hned od pana Marka dotaz: "Měsíčně máme volných asi 10 tisíc korun." Už v tuto chvíli vám, myslím, mnozí naši posluchači velmi závidí, pane Marku. "Z toho 4900 polknou stavební spoření. Co s tím zbytkem? Zatím ho utratí žena za zbytečnosti." Nevěřte tomu, pane Marku, já si myslím, že žena by vám vysvětlila, že ty věci možná nejsou vůbec zbytečné. Nicméně myslím si, že byste se s panem Zdeňkem proti mně spikli. Co s tím zbytkem, tedy asi 5000 korunami?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický poradce
--------------------
Tak v první řadě, pokud bysme měli postupovat nějak chronologicky, tak jsou rezervy, které jsou krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. To znamená, pokud náš posluchač má dneska uzavřené stavební spoření, jak už padlo, tak v podstatě ta střednědobá rezerva nějakým způsobem funguje. Ta střednědobá rezerva, myšleno v letech, řekněme, mezi 3 až 8 lety. Jo, vzhledem k tomu, že stavební spoření má vázací dobu 6 let optimálně, tak už se řadí právě mezi ty střednědobé, nevím jestli investice, ale spíš řekněme, spoření. Tak je potřeba to trošičku vyvážit, trošičku rozdělit. To znamená, kdybych měl začít úplně od nuly, od píky, tak to, co vždycky každému říkám úplně na začátku, je vytvořit si rezervu pro nenadálé výdaje. Protože nenadálé výdaje, ty většinou, jak už sám název napovídá, přicházejí v tom nejméně vhodném okamžiku, přicházejí náhle, přicházejí tehdy, když je nečekáme. A současně vyžadují téměř vždy okamžité finanční řešení. To znamená mít nějaké peníze k dispozici, kterými to potom vyřeším. V tomto případě jde o velmi klíčovou věc, daleko klíčovější, než jsou ty střední a dlouhodobé, protože pokud není krátkodobá rezerva a vyřešit tu situaci musím, tak ti lidé začínají pomalinku roztáčet takovou tu úvěrovou spirálu. To znamená, kde nic není, ani čert nebere, takže já musím do té banky, musím si půjčit, a začínám něco splácet. A teď je otázka, jestli ten rodinný rozpočet je na to připravený. Vzhledem k tomu, že si musím půjčovat, nemám rezervy, tak na to ve většině případů připravený není a potom už standardně začíná vytloukání klínu klínem. To znamená, začínám se po několika měsících dostávat do problémů, to řeším další půjčkou, to zase další půjčkou, a potom už se to velmi těžko zastavuje. To je úplně ten katastrofický scénář, ale bohužel takhle to v té praxi, v té skutečnosti ve většině případů funguje. Takže začít s těmi zbylými penězi hospodařit s nimi tak, že si vytvořím nějakou rezervu, ta rezerva v tom optimu, pokud hospodařím s 10tisícovým přebytkem, tak předpokládám, že i ten příjem je nadstandardní. Takže by měl být někde kolem řádově šestinásobku měsíční spotřeby. To znamená, abych moh opravdu půl roku vykrýt jakoukoli nenadálou událost, ať už to je třeba zdravotního rázu, anebo to může být nějaká, já nevím, živelná katastrofa nebo prostě něco podobného, nějaký zdravotní problém, tak abych 6 měsíců moh naprosto bez problémů fungovat. Jo, to mi zabere nějaký čas. Teď co k tomu použít? Pokud, a to už jsou právě ty parametry, se kterými si můžeme hrát, taková krátkodobá investice, krátkodobé spoření, takové ty nejzákladnější parametry na prvním místě určitě bude bezpečnost. To znamená, někam si je dávám, nechci o ně přijít. To znamená, musí to být nějaký licencovaný subjekt, který na tom trhu v podstatě je schopen my ty peníze nějakým způsobem ošetřit. Určitě nedoporučuju, a to je zase jedna otázka z rána, takové ty domácí slamníky. To je prostě špatně z několika možných důvodů včetně různých bezpečnostních rizik a podobně. Takže bezpečnost na prvním místě, potom dostupnost, ty peníze musí být dostupné, když je potřebuji, to znamená určitá likvidita těch prostředků. Musí tam být nějaké lepší než minimální zhodnocení, musí samozřejmě tam být nějaké minimální náklady na správu, to znamená, abych to, co mi ten účet vydělá, abych nedal automaticky na nějaké poplatky a podobně. No, a nějaká samozřejmě stabilní instituce. Když vezmu tuto krátkou definici, tak mi z toho dneska vypadne v podstatě jeden jediný produkt na finančním trhu, to je, to jsou ty různé spořící účty, které jsou ve většině případů vedeny zdarma, poskytují tu likviditu a mají i spoření, které plus minus se pořád pohybuje kolem té inflace. Když zavřu jedno oko, mohu se poohlédnout i u Fondu peněžního trhu, to už je teda, není bankovní, ale investiční produkt, ale velmi konzervativní, to znamená lze ho k tomu použít, ta likvidita je tam trošičku horší, řádově dnů, ale pořád to jde. No, a když zavřu všechny oči, ucpu nos a uši, tak bych použil běžný účet. Jo, ten běžný účet ale moc vhodný není, ten je spíš vhodný pro takovou tu rychloobrátku. Mimochodem Češi mají na běžných účtech, to znamená v podstatě na tom nevhodném produktu ke spoření, mají kolem 700 miliard korun. To znamená, je to opravdu velké číslo.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.