Přepis pořadu Jak to vidí - 6.2.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Krásné dobré páteční ráno, krásné dobré páteční dopoledne přeje Jan Křelina. Zdravím všechny, kdo se na nás prostřednictvím Internetu teď dívají, zdravím všechny, kdo nás poslouchají, večer po jedenácté v repríze, všechny, kdo si čtou přepis pořadu Jak to vidí na našich internetových stránkách www.rozhlas.cz/jaktovidí. A hlavně zdravím hosta dnešního Jak to vidí, pana biskupa Václava Malého. Dobrý den.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Z těch dnešních témat jenom malou ochutnávku, rodina a práce, Svatý otec a biskup Richard Williamson, pravoslavný patriarcha Kyrill I., nebo vědomosti dětí ve škole o moderních dějinách. Začněme ale tématem dne, pane biskupe, rodina a práce, to je teď velké téma, nejen české, ale také evropské, proběhla velká konference, ještě dnes vlastně probíhá posledním dnem, kde se evropské špičky v tomto oboru právě dohadují, jestli tady máme naplňovat ty cíle, šest let staré cíle, za které my ještě "nemůžeme" Evropské komise, že by třetina dětí do tří let věku měla mít k dispozici nějaký typ zařízení pro péči, devadesát procent od tří let až do nástupu do školy, to samé Češi zase navrhují, že to těžiště péče o předškolní děti by se mělo přesunout hlavně do rodin s tím, že stát by jim měl pomoc. Jak vy to vidíte, pane biskupe, z vašeho pohledu?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já bych souhlasil tentokrát s tím stanoviskem našich představitelů, že to těžiště výchovy předškolních dětí by mělo být v rodině, vím, že to jako není jednoduché, nebudu tady plakat nad tím, že spoustu rodin úplně nefunguje, že nejsou to plné rodiny, že to je jiná záležitost, ale přece to dítě, a to e psychologicky dokázáno, vnímá nejvíce vřelý vztah vůči sobě, když zažije lásku, když zažije, že je přijato, když se naučí komunikovat, když zažije ochranu, péči o sebe, takže je dobré si uvědomit, že výchova v rodině, péče o rodinu, péče o to dítě, že je práce na plný úvazek. Ono dneska se tak jako chápe, dobře, žena porodí, chvíli tedy kojí, chvíli se stará, ale potom, že je zase důležité, aby pokračovala ve své profesi. Já vím, že se mohou mnohé matky i otcové ocitnout ve velmi takové svízelné situaci, kde to rozhodnutí je těžké, protože zvláště u takových profesí, kde jde o odbornost a kde je třeba tu odbornost stále a stále prohlubovat, když ten člověk přeruší na několik let svoji činnost ve svém oboru, tak v podstatě mu ujíždí vlak a teď jako se má rozhodnout, jestli opravdu věnovat celá ta léta, celý čas, plný čas celému potomstvu, anebo jestli jenom po určitý čas a potom najít tedy nějaké řešení a sám tedy pokračovat ve své profesi, to si dovedu představit, že to ne vždycky je jednoduché, ale přece jako se mi zdá, že v takovém všeobecném povědí se tak jakoby ztrácí ten smysl, že je důležité v předškolním věku do toho dítěte vložit nějaké návyky, pomoci mu k nějakému pohledu na svět, naučit ho komunikovat a především, aby žilo v takovém pocitu, že je přijato, protože mnohé ty agresivní projevy různých tedy uskupení, o nichž se potom mluví, které jsou často spojeny také s nesnášenlivostí i s kriminalitou, tak když se jde tedy do dětství těchto lidí, tak většinou tam se zjistí, že měli pocit, že nejsou přijaty, že jsou jenom jako trpěny. Totiž ano, kéž by tedy stát nabídl více možností také pomoci při růstu těchto předškolních dětí, myslím tedy nejenom fyzickém, ale i duševním a duchovním, ale málo platné, ta hlavní zodpovědnost musí být na rodičích.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak byste si, pane biskupe, představoval tu pomoc státu, dejme tomu, že tedy spíše budou ženy zůstávat doma se svými dětmi, i když ono je to taky obtížné, máme tady generaci žen, která spíš jednak chce mít děti samozřejmě v tom optimálním případě a chce je vychovávat, zároveň ale si opravdu nepřeje, aby zůstávaly doma nějak na dlouho, chtěly by se vrátit aspoň třeba na nějaký částečný úvazek do práce, myslíte, že stát by měl vytvořit takové prostředí, aby se i tato generace žen mohla realizovat?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já si myslím, že ano, znovu říkám, opravdu péče o dítě je pracovní úvazek, plný pracovní úvazek, to si málokdo uvědomuje a to samozřejmě i velmi psychicky i pro tu matku, případně pro otce, je náročné celý ten čas trávit tedy s tím svým potomkem a zároveň tedy být si vědom, že ztrácím třeba čas, že jo, kterých by měl věnovat také svému vzdělávání a podobně. Jistě, že jsou všelijaké možnosti, já neznám ty různé modely, které jsou v Evropě a nejsem tedy proti tomu, aby třeba ta matka i v tomto období měla možnost částečného úvazku, myslím, že by to bylo dobré, protože někdy potom dochází také k určitým depresím, k určité nespokojenosti, že člověk vlastně zakrňuje, tudíž je také dobré, když člověk má odstup od té své "hlavní" činnosti, která v tomto období je tedy plná péče o to dítě, ale mělo by to být uměřené a samozřejmě neměly by to být úvazky, které by potom byly na úkor té výchovy.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Pokračuje páteční pořad Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, dnes s biskupem Václavem Malým a před námi je další téma, na které se velice těším, protože se těším, že se od vás dozvím víc, než jsem se dosud dočetl. 24. ledna papež Benedikt XVI. rehabilitoval biskupa Richarda Williamsona z kněžského bratrstva Svatého Pia X., biskup Williamson byl z církve vyloučen, exkomunikován, tuším, po dobu dvaceti let a následně se strhl veliký poprask, protože se připomínalo, že Williamson popíral holocaust, že Williamson tvrdil, že nezahynulo šest milionů Židů, ale pouze nějakých tři sta tisíc, že plynové komory jsou nesmysl, to je v řadě evropských zemí trestný čin a ten papežův akt tvrdil potom, že nevěděl, nebo že neměl dost informací o tom, že Williamson se dopustil takových výroků, čili ten papežův akt byl vnímán dost nepřátelsky. Pane biskupe, než bychom komentovali ten papežův krok, kdo to vlastně Williamson je a kdo to je kněžské bratrstvo Svatého Pia X., přece to nemůže být tak jednoduché, jak jsme si přečetli v novinách.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Po druhém vatikánském koncilu, který byl přelomovým koncilem v dějinách katolické církve, konal se v roce 1962 až 1965, přirozeně se diferencovaly uvnitř katolické církve náhledy. Většina věřících, většina kněží, biskupů byla ráda, že druhý vatikánský koncil stanovil takové zásady, které jsou důležité pro soužití věřících i nevěřících, pro orientaci věřících v současném světě, budu jmenovat jenom některé ty zásady, otevřel, dá se říci, církev světu, stanovil svobodu svědomí, zároveň svobodu náboženství, to znamená, vyloučil religiózní stát, který je založen na konfesi, stanovil, že je třeba mít toleranci i vůči stoupencům jiných vyznání, zároveň prohloubil a stanovil takový proces sbližování křesťanských církví, takzvaný ekumenismus, potom zdůraznil, že je třeba mezináboženský dialog, to znamená, dialog mezi křesťany, mezi muslimy, buddhisty, hinduisty a dalšími, to jsou zásady, které jsou velmi důležité a které pomohly, aby katolíci více mohli být začleněni do života moderní společnosti. Zdůraznil také význam lidských práv, my to dneska bereme jako samozřejmost, ale vůbec zdaleka to samozřejmost nebyla, protože například prosazování svobody svědomí, prosazování náboženské svobody, to trvalo velmi dlouho v katolické církvi, než to bylo uznáno jako princip a také autentický postoj katolického křesťana. A právě určitá skupina katolických křesťanů a kněží s tímto nesouhlasila, řekla, že je to vyprazdňování křesťanské tradice a vytvořila takzvané bratrstvo Pia X. A samozřejmě druhý vatikánský koncil také stanovil, že bohoslužby by se měly sloužit v mateřském jazyce, zatímco do druhého vatikánského koncilu bohoslužby, především tedy takzvaná Mše svatá nebo Liturgie nebo Večer Páně se vyslovovala v latině a oni trvali na té latině a trvali na tom starém obřadu, takzvaném tridentském obřadu, který stanovil tridentský koncil, který se konal v šestnáctém století a nepřijali, že by se ta Liturgie měla sloužit v mateřském jazyce a že by mělo dojít ke všem těm změnám, taková ta nejvydatnější změna je, že v tom novém ritu slouží kněz celým klidem, zatímco v tom staré ritu byl zády k lidem, samozřejmě to má ještě mnohé a mnohé důsledky teologické a lidské pozadí, na to nemáme čas, abychom to tady vysvětlovali. Oni založili toto bratrstvo a dokonce v roce 1988 ten, kdo stál v čele, byl to arcibiskup Lefebvre, francouzský biskup, tak vysvětil bez povolení papeže čtyři další muže na biskupy, a tento úkol by potom charakterizován ze strany představených katolické církve jako nepřístojný a byli takzvaně exkomunikováni, to znamená vyloučeni z katolické církve. A ten biskup Richard Williamson, o němž se tolik mluví, tak jeden z těch svěcených to v roce 1988, já bych řekl, že problém kroku Pavla VI. není, jak se pořád jenom zdůrazňuje, že ten člověk zaujímá tedy takový nepříznivý postoj a názor na Židy, ale především v tom, že není vyjasněno, když sňal teď tu exkomunikaci v úsilí usmířit tuto skupinu s katolickou církví, takže tam není jasně stanovena podmínka, že oni by měli uznat tyto zásady druhého vatikánského koncilu, což zatím se příliš jako nestalo, to znamená svobodu svědomí, náboženskou svobodu, ekumenismus, mezináboženský dialog a další a další a samozřejmě také sloužit tedy bohoslužbu v mateřském jazyce, i když jim by byla pravděpodobně dovolena možnost sloužit tu mši v latinském jazyce, takže to má veliké důsledky a právě ten krok papežův není úplně vyjasněný, na jedné straně ta snaha o vstřícnost, ale na druhé straně nestanovení těch podmínek, ale přece jako není možno, aby v rámci církve působil někdo, kdo vlastně popírá takové základní zásady, podle nichž se církev snaží tedy žít, v tom tedy já vidím hlavní problém. A samozřejmě ten biskup, jak je prokázáno, nemá jako příznivý pohled na Židy, popírá plynové komory, já musím říct, že je to hanebné, já v ostatních dnech jsem slyšel, že se vyjadřují k něčemu a že se k tomuhle nevyjadřují, to, prosím vás, neznamenalo, že s tím souhlasím, tak teď říkám jasně, že to je hanebné vyjádření a že je to urážka Židů, protože opravdu za druhé světové války zahynulo více než šest milionů Židů, a to je naprosto nepřípustné, to je varující, to je ostuda naší civilizace, kde toto vůbec jako bylo umožněno a není možno souhlasit s antisemitismem a je třeba stále a stále upozorňovat, že antisemitismus nemá místa nejen tedy v srdci věřících, ale mělo by být místo v srdci každého řádného a zodpovědného občana.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Co by, pane biskupe, takový Richard Williamson musel teď říct, aby byl přijat zpět do luna katolické církve po tom, co jste teď všechno popsal?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
No, tak především by musel jasně říci, že ty výroky, které vyřkl o Židech, že to je špatné, že se od toho distancuje, to nevím, jestli jako bude schopen říci, ale co je ještě také důležité, o tom se vlastně nemluví, že přijímá ty zásady druhého vatikánského koncilu, že chce v tomto smyslu být i v takové myšlenkové jednotě s katolickou církví a ne držet si tyto nemožné zásady, to znamená, vytvářet z církve jakýsi ostrůvek pyšných, vytvářet z církve jakési společenství těch, kteří mají klíč k pravdě, kteří jsou jinými nositeli pravdy, kteří vědí, že jediný typ bohoslužby je ten pravý, to všechno on by měl tedy odvolat, aby mohl být opravdu řádným členem katolické církve. Já nejsem ten, který by chtěl někoho vylučovat nebo někoho kacéřovat nebo ostrakizovat, ale tohle je velmi důležité a tady papež, myslím, že zůstal trochu jako dlužen, že je třeba ze strany jeho a jeho spolupracovníků jasnější stanovisko.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nevidím to dobře, pane biskupe, to je jako kdybyste chtěl, aby ČSSD vstoupila do ODS, bude stačit jenom, když se vzdají svého programu a pak můžou vstoupit zpátky do Občanské demokratické strany.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
No, ale tohle jsou jako vážné věci, protože biskup, to už je reprezentant církve a ten by v těchto zásadních otázkách měl opravdu prezentovat nejen své osobní postoje a postoje církve a zásadní postoj církve po druhém vatikánském koncilu je, že stojí za těmi zásady, o nichž jsem mluvil a samozřejmě, že jasně říká, nejen v dokumentu Nostra aetate, ale i v dalších vyjádřeních papežů po druhém vatikánském koncilu, že antisemické smýšlení je nepřípustné pro katolického křesťana.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
S biskupem Václavem Malým v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, ještě jedno zajímavé téma, respektive víc, ale pro tuto chvíli jedno. Kyrill I., nový patriarcha pravoslavné církve, také zvolený na konci ledna. Média ho označila nálepkou reformista, jemu se to nelíbí, mně se nelíbí, ta slovíčka jsou taková, taková vyprázdněná, ale máte pocit, že víte, kdo to je, kdo je Kyrill I. a jaká nebezpečí ho teď čekají a jaká třeba, jaké dobré zprávy to přináší nám?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Samozřejmě z dálky je to těžko hodnotit, je to člověk ještě poměrně mladý, narodil se 1946, je to člověk vzdělaný a muž, který měl možnost mnohokrát se setkat s různými představiteli křesťanských církví i na západě, to myslím, že je důležitá zkušenost, kterou on vchází tedy do toho svého nového postavení, protože dosud on vedl zahraniční styky ruské pravoslavné církve. Ale samozřejmě není to vůbec lehké stát v čele této církve, protože tam jsou velmi takové konzervativní tendence, to znamená, obrovská nedůvěra vůči západu, zároveň propojení, a to je tradice ruské pravoslavné církve, trůnu a oltáře a tak před ním stojí mnohé a mnohé nové úkoly. Jestli je reformátor nebo ne, to se ukáže teprve po nějakém čase, protože bude muset kousnout do kyselých jablíček, především tedy vztahu mezi pravoslavím a mezi katolickou církví. V mnohých otázkách tyto dvě církve mají společná stanoviska, například v bioetice, otázka euthanasie, otázka klonování, umělého oplodnění, vztah k homosexualitě a podobně, ale na druhé straně katolická církev je vnímána jakožto pronikání západního smýšlení na ruské území, ruská pravoslavná církev drží dosud takovou zásadu toho vlastního teritoria, to znamená, kde jsou pravoslavní, tak v podstatě nemá nárok žádný jiný biskup, jak působit v jiné křesťanské církve, zatímco na západě oni to berou samozřejmost, že tam působí biskupové moskevského patriarchátu, tak najednou to upírají, tuto možnost a jsou proti tomu, aby působila na takzvaném /nesrozumitelné/ území pravoslavné církve, to je jako veliký problém a to je třeba opravdu vyjasnit a je třeba také jasně říci při vší úctě k pravoslaví, že katolíci, kteří působí na území Ruska, takže přitahují část inteligence, protože kněží katoličtí mají poměrně dobré vzdělaní, zatímco velká část, ne všichni, prosím vás, nechtějme zjednodušovat a nechci se nikoho dotknout, ta úroveň vzdělání u těch /nesrozumitelné/ je často velmi nízká. A samozřejmě oni cítí jako konkurenci a proto jsou tolik jaksi pro působení třeba katolické církve na území Ruska, ale samozřejmě působení i dalších křesťanských církví. Potom nejsou vyjasněny vztahy s /nesrozumitelné/ patriarchou, který je takovou nepsanou hlavou pravoslaví, i když nemá příslušnou jurisdikci. Jsou tam spory o vliv na různé tedy místní pravoslavné církve, například v Estonsku, ale otázka také ukrajinské pravoslavné církve, ale co vidím jako velmi důležité, na kolik Kyrill bude ochoten a schopen trošičku posunout to smýšlení takzvaného symfonického vztahu. To není hudební výraz, ale v ruské pravoslavné církvi symfonie znamená tedy soulad, souznění mezi státem a církví, tedy takovéto úzké propojení a v podstatě ta církev, že by také měla hájit zájmy toho státu, a to se bohužel často děje, protože dnes mnoho Rusů, především těch bohatších, vytváří různé komunity na západě a je skoro jakoby samozřejmé, že zároveň chodí do nějakého pravoslavného chrámu nebo se vystaví nový pravoslavný chrám, oni se tam shromažďují a v podstatě jsou to takové jako vlivové skupiny na západě. A tohle to propojení, to není příliš jako šťastné, naštěstí my v Evropě už jsme tak od toho odstoupili, právě to příliš těsné sepětí trůnu a oltáře, a to myslím, že stojí před Kyrillem obrovský úkol, že před ním stojí takový ten úkol, aby pravoslavná církev byla otevřená, nezávislá a aby to nebyla církev národní, ale aby to byla církve v tom vlastním slova smyslu ekumenická, to znamená otevřená, která má vřelé tedy vztahy vůči dalším křesťanským církvím, je to obrovský úkol, který před Kyrillem stojí a pro mě je otázka, jestli získá dost stoupenců a zároveň, jestli on má sám takové smýšlení, aby toto postupně prosazoval.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Víte, vy o tom ale mluvíte naší řečí, teď je otázka, jestli ta naše řeč, aby církev byla otevřená a ekumenická, platí stejně pro pravoslavnou církev, která na rozdíl od katolické západní církve si přímo zakládá svoji vlastní totožnost, své vlastní bytí nebo nebytí na tom, že je původní, že je skutečně, že se odvolává v dogmatu i v rituálu na nejranější časy křesťanství, to je její podpis v podstatě. Může být taková církev podrobena, řeknu to skoro sprosté slovo, reformě nebo změnám otevírání ekumeně?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím, že ano, protože celá křesťanská tradice, ať východní tak i západní větve křesťanství svědčí o tom, že tradice je rozvíjení, že je to něco nosného, že tradice není jenom opakování toho, co jednou bylo řečeno, ale rozvíjení toho, co jednou bylo přijato jako životodárné, životonosné, a to platí tedy i pro pravoslavné, protože církev jde dějinami, vchází do nových situací, ovlivňuje nové situace, přemýšlí o takzvané inkulturaci, to znamená, vnímat dobře místní kulturu, v níž chce jako působit a to platí tedy jak pro katolickou, tak pro pravoslavnou církev a právě si myslím, že pravoslavný někdy se tomuto jako brání, protože to strnulé lpění jenom na určitém stupni církevní tradice, že člověka jako uzavírá a že mu zabraňuje, aby viděl nové reality a nové situace současného světa, tím nemyslím se ve všem přizpůsobit, se vším souhlasit, ale samozřejmě naopak tedy rozvíjet to, co jednou bylo jako řečeno, ale rozvíjet to tedy pozitivně a nejenom tedy opakovat.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak vy si rozumíte s pravoslavnými knězi, vy se určitě vídáte, stýkáte, hovoříte spolu?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tak v zemích, kde jsem byl, například v Moldávii nebo na Ukrajině, tak jsem se také sešel s některými pravoslavnými představiteli, ale samozřejmě byla to spíše zdvořilostní návštěva, u nás pravoslavných je málo, takže já nemám takové jako bohatou zkušenost ve styku s pravoslavnými, jako například s protestanty, protože naše země byla hodně ovlivněna také protestanstvím a samozřejmě působí zde několik protestanských církví. Já nemám osobně žádné předsudky a jsem připraven mluvit s každým člověkem, který je ochoten tedy se mnou mluvit a rozhodně nejsem ten typ, abych chtěl někoho obracet, nebo za každou cenu vyvracet jeho náhledy, ale samozřejmě vést takový rozhovor naprosto jako otevřený a zároveň tedy i pomoci tomu svému partnerovi, třeba se podívat na určité skutečnosti trochu jinak a zároveň, aby on pomohl i mně, ale nemám jako s tímto nepříliš bohaté zkušenosti a přál bych si, pokud někdy navštívím zase nějakou zemi, kde převažuje pravoslaví, nebo má významný vliv, abych hlouběji pronikl také do toho myšlení, protože ona je to otázka také mentality, to není ani tolik otázka učení, které v zásadě zůstává stejné mezi pravoslavnými a katolíky, ale spíše otázka mentality, jak jsem o ní mluvil, právě třeba ta zásada té symfonie.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Přijede určitě Kyrill I. k nám někdy nás navštívit, předpokládám, že i vy se s ním setkáte, co byste mu řekl.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
No, tak především bych se snažil, ale já jsem velmi malý pán, takže rozhodně se, on by se jako nesetkal, by se setkal s jinými, to, co jsem tady mluvil, že já vidím šanci pro jakoukoliv křesťanskou církev, když není vázána na trůn a když se snaží v tom dobrém slova smyslu ekumenická, to znamená, cítí potřebnost těch druhých křesťanských církví pro vyjasnění i své pozice a pro rozvíjení i své vlastní tradice.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Říká biskup Václav Malý v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, který si můžete poslechnout v repríze po jedenácté hodině nebo přečíst v přepisu na našich internetových stránkách www.rozhlas.cz/jaktovidí. Dnes jsme se hodně věnovali záležitostem církevním, já vám za to, pane biskupe, děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Na slyšenou.