Přepis pořadu Jak to vidí - 5.3.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Při poslechu Hosta doma Českého rozhlasu 2 Praha vás dnes srdečně zdraví Jan Křelina. Ještě připomenu, že se nás můžete dívat na internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Můžete si také přečíst to, co tady dnes budeme říkat, tedy hlavně náš dnešní první host, na internetových stránkách, buď téže, čili stránky Prahy, anebo ještě možnost www.rozhlas.cz/jaktovidi, anebo nás možná posloucháte v repríze po jedenáct hodině. Nic to nemění na tom, že naším hostem, velmi milým hostem, dnes je geolog, doktor Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
My dnes máme řadu témat, pane doktore, ještě jednou kácení alejí, krize jako nemoc a také cena produkce ropy, pane doktore, kolik stojí vyrobit jeden barel ropy, který se dnes prodává za velice hezké ceny?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, pane redaktore, já to musím říct těm posluchačům, že já vás vlastně nevidím, protože vy jste v Bruselu, my tady testujeme nějaký typ jako virtuality, a já celé dnešní dopoledne nad tím vlastně jako přemýšlím, protože mi navrhnul Marián Palat, brněnský výtvarník, že bychom spolu a s Luďkem Skočovským měli jít do hospody, jenže Marián je v Brně, já jsem v Praze a Luděk je někde v Českým ráji, tak jsme se domluvili, že se shodneme na nějaké hodině, každý si zasedneme k svému počítači, otevřeme si svou láhev vína, budeme se prostě někde v koutku jako před monitorem a občas si pošleme mail, nebo občas si naskenujeme teda tu cedulku toho vína, co zrovna pijeme a pošleme to všem ostatním. Takže já i tohle to beru jako takové testování, kolik virtuality vlastně unese prostor, je to vlastně hrozně jako zajímavá zkušenost, protože jsem zvyklý mít s váma kontakt, podívat se, když vrtíte hlavou, když boucháte do stolu, kousáte do mikrofonu ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Mlčky křičíme.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Jo jo jo, gestikulujete, já, vy jste v Bruselu a já vlastně vůbec nevidím. Tak teďka k té vaší otázce ohledně, ohledně ropy teda, ať to vlastně celé zklidníme, když jsme takhle začali, tak já vám ještě povím takový, možná to není ani anekdota a zaslechl jsem ji právě v Českém rozhlasu, ale jenom na chodbách, kde se říkají ty nejzajímavější informace, které nikdy k posluchačům nesmějí dospět, a je to o tom, jak se ptali jednoho bankéře, jak spí ze současné krize a on říkají, co já, já spím jako malý děcko, jak to, krize zuří, on říká, no, celou noc probrečím a ráno se pokakám. Tak tohle to si vypráví, tyhle ty zajímavé, ještě zajímavější lidi na chodbách Českého rozhlasu a vám potom prostě, tedy nějaký barely ropy a ceny a tohle to všecko.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ke krizi se určitě také vrátíme, mimochodem jako nespavost a důvod k neudržení, to možná jistě pro řadu lidí je, a nejen bankéřů.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, no, podívejte se, mi teďka vnímáme, že je tady jakási ekonomická krize, vnímáme to spíš míň, když mluvím s mladými lidmi a zejména z Prahy, tak mají jako takový pocit, že to je, že to doopravdy odezní a že svět bude jako dřív. Ve skutečnosti já si myslím, že to, co hledají státy, je jako něco, když jste nemocný a hledáte nějaké oblbováky, jo, něco, co vám pomůže zapomenout jako na ty příznaky základní nemoci a ta nemoc doutná dál, to znamená, ta krize podle mě je výsledkem nějaké nemoci celé civilizace, provalila se skrze tý hypotéky, mohla se provalit skrze vlastně cokoliv jiného a je tady. A my jí zatím léčíme, pravděpodobně nemáme jinou možnost, než že se snažíme jakoby, jako bychom hledali nové způsoby, jak by tenhle ten ekonomický stroj a politický stroj mohl dál pokračovat, ale já si vlastně myslím, že jsme už na jiné trajektorii a že jsme na trajektorii, která směřuje jiným směrem, já to nechci brát moc jako katastroficky, je to takovej ten směr toho přechodu, nějakého typu transformace jako takové a že vlastně většina těch prostředků, které teďka věnujeme na tu krizi, do značné míry vyplýtváme, tak teďka, proč si to myslím, my vnímáme teda, že jsou tady ty peníze, že je problém, že možná v druhé půlce roku se to zlepší, většina Američanů, asi dvě třetiny, se domnívají, že krize bude trvat pět až osm let, protože si dovedou spočítat takovýto pomaloučký dojíždění, snížení daní, jo, snížení státního rozpočtu, lidi začnou víc šetřit, to znamená, vypadá to tak, že do té krize zabředává třeba tři nebo čtyři roky, třeba tři, čtyři roky se z ní zase vyjíždí. Teďka, co nás zachraňuje před tou krizí úplně nejvíc, jo, není to, není to pan Sarkozy, ale jsou to pravděpodobně Arabové, Rusové, Venezuela a další státy a pravděpodobně ten svět nezachraňují dobrovolně, ale se skřípěním zubů a to proto, že ta ropa vlastně spadla na těch nečekaných čtyřicet dolarů. Tady je nutný říct, že když začala ropa stoupat ke sto dolarům, tak to předpověděl jediný analytik tedy, a to byl Hugo Chávez, ten nedůvěryhodný vlastně Venezuelan, který to zjevně promítnul prost něco, něco jako ze sebe. A když cena ropy začala klesat, tak většina expertů považovala za takový reálný ceny šedesát až devadesát dolarů, ale to, že ropa spadne na čtyřicet dolarů plus minus, to v podstatě nečekal vůbec nikdo. To znamená, to, co nás pravděpodobně čeká, je to, co nikdo nečeká teda, když to teda řeknu takhle skorem jako bonmotem, a teďka ta tvrdá data, ono se totiž pořádně neví, jaké jsou produkční, to znamená, výrobní náklady, těžební náklady na jeden barel ropy, protože je to vždycky tajemství té dané firmy, a ona na tom závisí, že jo, míra zisku a konkurenceschopnost a hodnota akcií. Nicméně uvádí se, že pro ta nejlepší arabská ložiska by ty těžební náklady, to znamená náklady na těžbu a dopravu do nejbližšího terminálu, jo, v té Arábii to jde snadno, protože ložisko je třeba sto kilometrů od pobřeží, trubka vede pouští, tam je nějaký přístav na Sibiři, už je to mnohem horší s tou dopravou a vůbec nejhorší je to /nesrozumitelné/, to znamená, ty ropné plošiny na hlubokém moři, kde jsou furt bouře, že jo, a musí přijíždět tankery, složit to přečerpávat, odvážet na pobřeží a zase přečerpávat dál, takže u těch nejlepších ložisek ropy, těžební náklady můžou být okolo deseti dolarů za barel, možná osm, u většiny ložisek jsou pravděpodobně mezi deseti a dvaceti a to spíš k těm dvaceti dolarům, a teďka přichází velká neznámá, to je Rusko. A u Ruska, které má poměrně zastaralé technologie, složitou dopravu, jako velké plýtvání, se uvádí, že náklady na těžbu by mohly dosahovat třiceti až čtyřiceti dolarů. V podstatě to znamená to, že některá ložiska vydělávají a jiná ložiska tak akorát stačí na vlastní reprodukci. Chcete k tomu říct něco, pane redaktora, jak já vás nevidím, tak já nevím, jestli nás vůbec posloucháte v tom Bruselu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já vás poslouchám, pane doktore, velice pozorně a čekám, čekám, kam tím dojdete, protože vy jste nastínil takovou pavučinu, pavučinu argumentů a premis, dalo by se říct, krizi my léčíme jako novou nemoc, my léčíme starými způsoby a ono nás to stejně pošle nějak jinam a teď ta ropa, ze které vlastně, která je levná, tak nás zachraňuje, protože jsme ...

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
... zemí a vlastně teď zjišťujeme, že obrovské množství ropy na světě je produkovány s nulovým ziskem?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Velké množství ropy na světě je produkováno s nulovým ziskem a teda ještě větší množství ropy je produkováno s nějakým poměrně malým ziskem. Teďka, proč ty státy na to vlastně přistoupily, je to proto, že oni ropné státy si kupují, že jo, vlastní lidi a zachraňují vlastní ekonomiku, příjmy z ropy. A v okamžiku, kdyby snížili těžbu ropy, tak to místo obsadí někdo jiný, podívejte se, v minulém roce jsme neustále slyšeli, jak klesá těžba ropy, čísla jsou na stole, v minulém roce těžba ropy klesla o nula celá dvě procenta oproti předminulému roku. V tomto roce se uvádí, každý týden se ty odhady mění, to znamená, zhoršují, že jo, že těžba ropy klesne pravděpodobně o nula celá osm procenta, v podstatě nic se jako neděje, jo, z hlediska třeba životnosti ložiska nula celá osm procenta v těch tři sta šedesáti pěti dnech jsou, dejme tomu, nějaké tři dny, to znamená, za tento rok my pravděpodobně díky krizi ušetříme tři dny života ropného ložiska, jo, to je jako docela jako znepokojivý, tím chci říct jednu věc. Ta laciná ropa nějakým způsobem dochází. Já si netroufnu odhadnout, jak dlouho to bude trvat, pět, osm let, těžko jako delší dobu, je úplně jak iluzorní domnívat se, že v tomhle světě, který kolísá nahoru a dolů, vlastně furt se vším, jo, cena ropy zůstane stabilní na tomhle tom jako minimu, na téhle té, ono je to jako inverzní bubliny de facto kdy se jako lacino, lacino prodává poměrně drahá věc a tím, jak je laciná, tak furt žijeme v tom plýtvavém hospodaření, furt tu ropu spotřebováváme, plus minus ty tři dny za rok, jak jsem teda říkal, vlastně stejným tempem. A s tím souvisí jako další záležitost, jo, ona těžba ropy ze starých velkých ložisek jde těžko redukovat, a teďka jako proč, především my si musíme uvědomit, že podle různých propočtů šedesát sedm až sedmdesát dva procent dvě třetiny ropy, sedmdesát procent ropy získáváme ze starých ložisek, které mají ten první svůj život za sebou, a teďka já myslím, já to nechci komplikovat, já se potom k tomu jako myslím vrátím a dá se to docela dobře shrnout, heleďte se, první život ložiska vypadá tak, že vyvrtáte normálně vertikální vrt, vedle další vertikální vrt a ta ropa vám teče sama nebo ji nějakým způsobem jednoduše čerpáte. Pak takhle vyčerpáte zhruba deset procent ložiska a pak dojde k situaci, že musíte začít shánět, buďto vodu nebo prostě nějaký plyn sérií dalších vertikálních vrtů, to je druhej život ložiska a během toho druhého ložiska, druhého teda života ložiska vyčerpáme, dejme tomu, dalších, dalších dvacet procent, výsledkem je to, že nakonec v zemi zůstává šedesát, až šedesát pět procent ropy, kterou my nikdy pořádně nemůžeme získat, takže se hledají technologie, jak získat aspoň kus z těch, průměrných pětašedesáti procent, které jsou v zemi, a tam už jako ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To už je drahé.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
To už je zběsilý úplně, tam už nestačí vertikální díra, tam uděláte, nejdřív vyvrtáte vertikální vrt, dejme tomu, někde ve dvou kilometrech ho odkloníte, uděláte nejenom horizontální vrt, ale ten vrt se většinou propojí do takového kolečka nebo elipsy okolo celého ložiska, ještě navíc z té elipsy, která je dva kilometry hluboko, razíte další vrty jako do středu té elipsy a teďka tímhle tím systém vháněcích vrtů tam vháníte buďto ten oxid uhličitý nebo vodu a snažíte se, aby někde v tom středu ložiska, kde máte zase vedle sebe položené potrubí těch čerpacích vrtů, aby se tam dostalo maximum. A tady už se dostáváme k těm výrobním nákladům okolo šedesáti, osmdesáti dolarů za barel.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Geolog, doktor Václav Cílek v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Prah, mluvíme o ropě, dostali jsme se hluboko pod zem. Malinko zpátky v čase, pane doktore, proč vlastně ta bublina, inverzní bublina, obrácená bublina, jak vy říkáte, vznikla, jak došlo k tomu, že ceny ropy tak najednou spadly, máme v tom číst nějaký záměr, že se výrobci ropy sami dobrovolně odsoudili k menším ziskům?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, ono je to trošku ta neviditelná ruka toho trhu, je to ten převis vlastně té nabídky nad poptávkou, který je v podstatě dočasný, že, jak jsme si teďka vlastně ukázali, protože my neustále musíme investovat do otvírky nových ložisek a do otvírky další infrastruktury, to znamená, pokud to neděláme, tak ta stará ložiska v podstatě jednou dojdou, opakuju, sedmdesát procent ropy těžíme z těchto starých ložisek a k čemu pak jako dojde, nebo k čemu spíš může dojít, vznikne taková ta hysterie nedostatku, jo, a najednou jako z té inverzní bubliny v okamžiku, kdy praskne, tak my se neprobudíme druhý den do světa reálných cen, to vidíme na té finanční krizi, jo, to jako taky s realitou jako nemá skorem nic jako společného, ale přestřelí se to do takových těch cen toho strachu, očekávání, ztrát důvěry, které budou mnohem jako větší, než právě ty rozumné ceny. Teďka pro mě ta situace je hrozně zajímavá, že ona vlastně nemá vůbec žádné řešení, protože buďto tady prostě budeme mít jednoho, já nevím, světového diktátora, jo, jeden nějaký monopol, který bude říkat, ano, rozumné ceny ropy jsou osmdesát dolarů za barel, tak prostě, tak celej svět to bude za tohle to kupovat, že jo, jako je jasný, že tímhle tím způsobem jít pořádně nemůžeme, ale zároveň ty běžné tržní mechanismy v podstatě fungují jenom v měřítku těch několika týdnů nebo několika měsíců a v té energetice my vždycky musíme uvažovat o šest, deset, dvacet nebo v případě jaderné elektrárny třicet let dopředu, to znamená, tam ten trh vůbec nedohlídne, to není jeho jako, to není jeho povinnost, no, a pokud za téhle té obecné situace nejistot, přestřelení, ceny prostě rychle rostou nahoru, zase rychle padají, že jo, já jsem chtěl říct to, že je vlastně nepravděpodobné, že těch pět nebo sedm let ve finanční krizi nebo těch deset let, často to trvá tu dekádu, než se z toho vyhrabe vlastně světová ekonomika, že je vlastně nerealistický očekávat nízký ceny. A pokud ty ceny se zvýší, tak druhou vlnou krize bude krize energetická, a protože ceny potravin závisí zhruba z nějakých třicet procent nebo kolika na cenách syntetických hnojiv a ty se zase vyrábějí v podstatě jenom z energie, to je ten vodík a dusík, že jo, který dá dohromady amoniak a dusičnan amonný, tak v další fázi bude, v té třetí fázi musí dojít ke zdražení cen potravin. Takže ta situace je možná vážnější, pro mě teda určitě vážnější, než se zdálo, protože se nejedná už jenom o tu ekonomickou finanční krizi, ale o její druhou energetickou a třetí potravinovou fázi.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Pane doktore, trh dopředu nedohlédne, dohlédnout by měli ale politici, bezpečnostní experti, Evropská komise nebo další evropské instituce, mluvil jste s někým o tom, co se na nás chystá nebo slyšel jste nějaké názory?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Mluvil jsem s celou řadou lidí, a to je právě zase jako otázka, jak je naštelován tenhle ten systém, že jo, za těch posledních, já nevím, třeba deset nebo patnáct let doopravdy lidi uvažovali i dva, čtyři roky dopředu, jak dohlídli třeba, že se budou vyvíjet, já nevím, úrokové míry, nebo pokud teda to šlo, jako nějakým způsobem odhadnout. Já mám pocit, že jsme konfrontováni se silou, řekl bych, antických rozměrů, jo, to znamená, zničím, že i když je tady někdo nebo pár lidí, kteří tuší, oč se jedná, tak stejně vždycky v krizi se ukáže, že pár lidí dost přesně vědělo, jako první nebo druhá světová válka, co se stane nebo co se chystá, že to říkali veřejně a že ten hlas nebyl nikdy vlastně brán na zřetel, a já to neberu jakou hloupost jako tý většinový společnosti, ale něco jako, já nevím, já to řeknu zase anticky, jako zásah osudu, nebo takový, že my si vlastně furt myslíme, že máme, jsme si mysleli, že máme v rukách přírodní síly, teďka si často myslíme, že máme v rukách sociální sílu, ale vlastně to není pravda, jo, protože lidi něco očekávají, politici musí nějakým způsobem reagovat, to množství peněz, které by bylo nutné nalít do energetiky, do úspor energie vlastně tak obrovské, že by ohrozilo prostě financování skoro všeho ostatního, to znamená, to si zase žádná politická strana, která chce být stabilní, nemůže dovolit, ostatně mám pocit, že jsou tady nastavena určitá pravidla, která jsou, stejně jako vždycky, jako nedokonalá, nebo dílem špatná a že si tímhle tím procesem nějakým nějak musíme projít, jo, mně se o to mluví jako hrozně špatně, protože je tady velká míra neurčitelnosti.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A mně se to poslouchá špatně, protože lidově by se mi chtělo říct, pane doktore, že jsme jaksi v pytli.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Asi ne, podívejte se na těch posledních tisíc let evropské civilizace, v pytli jsme byli každý století, jednou nebo dvakrát, jo, to nemluvím o třicetiletý válce nebo o husitství, nebo prostě o dalších fenoménech, o, nemluvím o hladomorech, jo, pravděpodobně nám nehrozí, nemluvím o moru, to je další věc, je tam určitá pravděpodobnost, že tyhle ty velké jako vlny nemocí se vrátí, ale přeci jenom vidíte, že jakoby za těch tisíc let jako odbouráváme jedno riziko za druhým, třeba v Evropě si myslím, že nějaká možnost konfliktu mentálně, jo, stejný mentální mechanismy, to znamená, třeba užít si a vydělat, který nás ženou jako do krize, nás přeci jenom ženou do menší krize, než chuť válčit. To já nikde v Evropě ji nepozoruju.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já doufám, že i ji nebudeme pozorovat ještě dlouho. V Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha se s panem doktorem Václavem Cílkem obloukem dostáváme na místo, kde jsme spolu po půl osmé, po půl deváté začali. Krize je nová nemoc, kterou léčíme starými léky, finanční podpory, úlevy pro průmysl, případně i možnosti úlevy pro obyvatele, pro ty, kteří jsou nějakým způsobem postiženi, máte pocit, pane doktore, že tímto způsobem tedy tuto novou finanční a posléze i hospodářskou krizi nezastavíme?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, mám pocit, že tuhle tu krize nezastavíme a stejně jako všichni ostatní lidi, neznám žádný lék, který by ji zastavil.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Možná bychom mohli najít, děkuji, to je od vás hezké, že to řeknete na rovinu, to se mi líbí, ale možná, že bychom mohli najít nějaké paralely třeba v přírodě, v krajině, když se někde něco přemnoží, něco se někde vyvíjí nerovnovážným směrem, tak dojde k nějakému poměrně drastickému zásahu a všechno se vrací zpět do rovnováhy nebo kyvadlo se vychýlí zpět a pak se zastaví uprostřed?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, dojde, že jo, dojde k polomu na Šumavě, protože tam máme smrkovou monokulturu, nebo skorem smrkovou monokulturu, les je oslabený následkem okyselení půd. A rozvrátí se tam vlastně celý systém, což jako myslím si, že je docela jako dobrý model, jo, a ono už jako na Západě dřív byly vymýšleny takové ty ekonomiky, cesty dolů nebo řízený rozvrat, jo, což je takový jako trošku, trošku jako /nesrozumitelné/, že jo, no, a nicméně teda jeden les tam zanikne a během nějaké doby, během nějakého přechodového období, na který jsme my Evropané mistři teda musím říct, ve světle teda té naší historie, vznikne nový les a jak se na té Šumavě ukazuje, je to les ještě kvalitnější, než jaký tam před tím, to máte úplně pravdu, ale tahle ta věc, tahle ta krize má ty tři základní úrovně, to znamená, individuální, jak vy nebo já nebo naše rodiny v tomhle tom, ten jako rozvrat nějakého typu nebo transformace v lepším případě, prostě prožijeme. Pak to má měřítko makrosociální, jak to prožije třeba Kolín nebo Mladá Boleslav, že jo, pak to má takovej ten dopad té makrosociální, jako to prožije Česká republika nebo Evropská unie, takže my si musíme být vědomi toho, že z takovýho toho makrohlediska, jo, vlastně ta výměna toho jednoho lesa, ten kolaps toho jednoho lesa je nahrazený druhým, je vlastně hrozně pozitivní, ale už jako z hlediska jako toho individuálního smrku se to tak nejeví.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Navíc z hlediska civilizací nebo třeba celých porostů jednoho obrovského území, půlky Evropy, tam asi nějaký obrovský rozvrat, to je na přírodu příliš velké měřítko.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
To je příliš velké měřítko, víte, já jsem si uvědomoval další věc, výhody globalizace a deglobalizace, já už jsem před lety zastával takový ten názor, od kterýho bych se dneska trošičku chtěl distancovat, a to je deglobalizace, jo, to znamená, ta je definovaná tak, že máte region, třeba jako Středočeský kraj, kde se vyrábí a spotřebovává většina výrobků a většina energií. Ale pravděpodobně v takhle malém měřítku to nemůže fungovat. Dneska si myslíme, že možná to optimálnější měřítko je měřítko Evropské unie, to znamená, že ta spolupráce je nutná, ale zase, že ještě ve větším měřítku, to znamená, celého světa to taky nemůže fungovat, protože ten asijský blok, jo, ta Čína, Indie, když tam holt fičí, oni v těch továrnách pracují dvanáct hodin denně za čtyři dolary, tak ty startovní podmínky jsou likvidační pro nás, je to nastaveno příliš jako nerovnoměrně, zatímco konkurence v rámci bloku Evropské unie je docela jako, jako unositelná, třeba i pro ty Bulhary, tak prostě holt budou pěstovat ty nejlepší papričky prostě v Evropský unii, že jo, a my si je všichni budeme vlastně rádi kupovat a nějakým způsobem ta země nespadne, to znamená, když zase v těch diskusích o té globalizaci o místních stabilitách, tak doopravdy myslím si, že to je hodně záležitost, jak už jsem říkal, správně vybrat měřítko, ve kterém se pohybujeme.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
V Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha byl hostem geolog, pan doktor Václav Cílek. Jinak opakuji, že přepis tohoto rozhovoru můžete najít na našich internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Existuje také speciální stránka pořadu Jak to vidí www.rozhlas.cz/jaktovidi nebo nás možná posloucháte v repríze po jedenácté hodině nebo každopádně v rádiu na přání taktéž na internetových stránkách Prahy. Pane doktore, moc díky, že jste u nás byl, těším se, že se příště skutečně, jak se říká anglicky face tu face, uvidíme. Díky, mějte se krásně.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Heleďte, když jste v tom Bruselu, zjistěte, jestli má Brusel čističku, já, když jsem tam byl, tak mi říkal, že Brusel do dneška nemá čističku a že ty odpady jako posílají do moře, prostě potrubím vzdáleným dlouhým několik desítek kilometrů, tak tohle by mě zajímalo z hlediska české vesnice.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Zdá se to bizardní, co říkáte, ale vzhledem k tomu, že památkáři tady provedli soupis chráněných domů v roce 94, zeptám se na tu čističku. Mějte se krásně. Na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Díky, na shledanou.