Přepis pořadu Jak to vidí - 18.3.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je středa, je 18. března, jsme v polovině týdne, doufám, že vám část tohoto týdne uběhla v dobré příjemné pracovní pohodě bez problémů, ba naopak se samými pozitivy, stejná půlka by mohla přijít. No, a když už jsme v polovině, tak samozřejmě vám nabídneme i řadu zajímavých věcí, které se týkají všedních dnů, ale už se tak trochu podíváme i k víkendu. No, a jako vždycky dopoledne touto dobou startujeme nejdříve pořadem Jak to vidí, mimochodem dobré dopoledne vám přeje Pavel Kudrna a jistě se přidá i ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. Dobrý den.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Dobrý den.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
My jsme vybírali, respektive vy jste vybíral témata, o kterých by bylo dobré mluvit a bez jakéhokoliv rozmýšlení jste okamžitě řekl festival Jeden svět, který probíhá v Praze, on končí až zítra, ale nicméně přestože končí v Praze jakoby teprve začal, protože se rozjede po České republice i do světa. Je to festival dokumentárních filmů o lidských právech, možná by bylo dobré ho malinko přiblížit těm, kteří nevědí úplně, o co se jedná, a potom se zeptám, proč jste si vybral do dnešního pořadu právě toto téma.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Festival je jednou z viditelných a každoročních akcí Člověka v tísni, která se děje tady u nás, proto jsem si ho vybral, pro nás to je jeden z vrcholů práce během jara tento jedenáctý ročník sice končí, jak už jste říkal, zítra v Praze a to vyhlášením cen, to je ta festivalová, ta soutěžní část, těch cen je celá řada a jsou udělovány za různé věci, nejen za kvalitu filmů, za režii, ale také třeba cena udělovaná v rámci kategorie máte právo vědět, která je udělována filmům otevírajícím nejtíživější problémy ve světě, nejen čistě lidskoprávní, ale všeobecně, ten film, ten festival přináší skvělý vhled do světa, letos je tam sto dvacet filmů z tisíce šesti set přihlášených, čili už jen ten výběr statisticky ukazuje, že je z čeho vybírat, což pomáhá udržet vysokou kvalitu a festival ovšem pokračuje dál, pokračuje do dvaceti osmi českých měst, městeček a míst, je možno najít ty informace na www.jedensvet.cz, to se dobře pamatuje a stojí to za to. V Praze se ten festival stal zejména mezi mladými lidmi v podstatě trendovou záležitostí, takže spousta těch promítání dokumentárních filmů o problémech ve světě je beznadějně vyprodán. To ukazuje, že prostě mladí lidé mají zájem o svět, mají zájem o to, co se děje mimo Evropu, mají zájem chápat něco víc, než jenom poslouchat útržky zpráv ze zpravodajství, ten festival nabízí právě vhled prostřednictvím velmi kvalitních filmů, které se navíc zabývají závažnými tématy, nabízí vhled do věcí, které na nás často vyskakují jenom z denního zpravodajství ve formě nějakých útržků, to znamená, jestli se víc střílelo z jedné strany na druhou, nebo jestli dnes trošku poskočily kurzy nahoru nebo dolů a co k tomu řekli světoví politici, jestli to vypadá, že globální oteplování jde trochu rychleji nebo trochu pomaleji a chybí nám ovšem, chybí nám dostatek informací, dostatek času se nad tím zamyslet, ani člověk nemůže tolik témat zvládnout. Na festivalu Jeden svět je možno si vybrat některá z témat, která na člověka běžně vyskakují, ale vlastně neví o nich víc, než jen ty kousky ve zpravodajství a dostat se dovnitř těch problémů, zkusit se do toho ponořit, pochopit to prostřednictvím filmů, ty filmy nejen, že mají velikou informační hodnotu, ale jsou právě velmi kvalitní, jsou to filmy s více než třiceti zemí, v podstatě špička světového dokumentu v lidskoprávní, enviromentální a sociální problematice.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Kolikrát se natočí dobrý film, ať už hraný nebo dokumentární, ale pokud se nedostane do širší veřejnosti, třeba jinou cestou, která je u nás, řekněme, úspěšná, to znamená televizní cestou, tak jakoby, jakoby ty práce byla poloviční, když si vezmete dokumentární filmy, které jsou právě tady prezentovány, no, kolik z nich se dostane do televize.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Do České televize zlomek, Česká televize si vždycky vybere několik filmů, většinou z těch oceněných a ty jsou v následujícím roce promítány, ale to je do jisté míry pochopitelné, že to je jenom část, třeba pět, deset procent filmů, které se na festivalu objeví. Na druhé straně to, že tady ty filmy jednou jsou v České republice, tak nám umožnilo už před lety zahájit dlouhodobý program, který se jmenuje Jeden svět na školách, a to je použití vybraných filmů v rámci takových tématických sad pro moderní způsoby výuky a komunikování mezi učiteli a žáky na druhých stupních základních škol a zejména na středních školách, ta témata jsou taková, která se špatně učí, která se špatně vysvětlují, jako je třeba sociální vyloučení, globální zodpovědnost, mezinárodní humanitární právo, menšiny, otázky neonacismu, ale také novodobá česká historie. A školy samy si vybírají ty sady, které je zajímají a učitelé a profesoři si sami vybírají, které z těch filmů a k tomu přidaných didaktických listů, strukturovaných rozhovorů, aktivit, které samozřejmě se váží k tomu filmu, vždycky používají potom při výuce, odezva je velmi dobrá, přes dva tisíce českých škol si za ta léta vybralo jednu, některé školy sedm různých sad a v různé intenzitě samozřejmě, v některé škole jeden profesor a druhé škole víc lidí to používá, takže, a ten film je zajímavý, na nás se valí tolik věcí, mladí lidé ještě navíc se snaží být hlavně free coll a in, to znamená, moc si nezadat, prostě nenechat se zatáhnout do toho světa dospělých, který je pln samozřejmě moralizování a moralizování je to, co dospívající většinu nemají moc rádi, ten film je jiný, ten je zatáhne do toho problému, vzbudí v nich nějaké emoce, oni sami se stávají někým, kdo přemýšlí a spoluprožívá třeba to, co se v tom filmu děje a naše zkušenost je ta, že i pro taková témata, jako je sociální vyloučení, chudoba a podobně, která se skutečně špatně speciálně s teenagery nějak komunikují a vysvětlují tak, aby to na ně mělo nějaký dopad, tak film je skvělý start pro to, aby oni se začali zajímat o ten problém a o to téma a vlastně pomáhá učitelům a profesorům dostat se pod povrch s těmi svými žáky a studenty, takže mohu jenom doporučit více informací a opět www.jedensvetnaskolach.cz.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Nicméně ten festival má jakési dvě stránky, na které je třeba upozornit, jednou věcí je promítání těch, říkal jste dobře zpracovaných dokumentárních filmů a tou druhou stránkou je vlastně celý ten morální aspekt, řekněme, ten dopad toho obsahu, protože se najednou začíná mluvit o věcech, o kterých se sice ví, ve zprávách občas něco řekneme nebo vidíme, ale tady najednou to jde trochu z jiné stránky.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
To je pravda, ale myslím, že to není to, na co by chtěl festival nalákat lidi, já myslím, že závažná témata je, závažné téma je vždycky něco, čemu se všichni tak trochu vyhýbáme, takže ten festival stojí na tom, že přináší kvalitní filmy, to, že ty filmy se zabývají závažnými světovými tématy, ale i tématy u nás doma, to je samozřejmě logické, protože ho pořádá Člověk v tísni a i jaksi v etosu toho festivalu je zabývat se těmi lidskoprávními a všeobecně v širším slova smyslu závažnými tématy planety a našeho života, ale kvalita těch filmů je strašně důležitá, protože jinak by to mohlo být jenom moralizování a to není nic, co by někoho bavilo.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je tady ovšem jeden zlom, o kterém bychom si také mohli lehce něco málo říct, tam je důležitý v tom názvu dokumentárních filmů, ta dvě slova, a najednou se poprvé dostává do toho hraný film režiséra Tyce, tuším, nevím obsah, ale myslím o matce devíti dětí, něco kolem toho, je to dobře, nemůže to najednou zkreslit celý ten pohled na ten svět, na ty problémy?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Já myslím, že ne, nemůže, nemyslím si, že to bude trend u Jednoho světa, to není festival hraných filmů, je to zkouška, ten hraný film je sice hraný, ale mohl by to být i dokument a hrané filmy v mnoha obdobích historie hrály třeba docela výraznou roli i v ovlivňování veřejného mínění, vezměme si nedávný krvavý diamant, film o diamantech a jejich, těžko říct, u diamantů vina, ale jejich důsledcích, touhy po diamantech v Africe, které pomáhají rozdmýchávat lokální války, to byl světový hraný film a byl důležitý, nebo film natočený podle událostí ve Rwandě, kdy jeden místní hoteliér vlastně použil svého hotelu nebo umožnil ve svém hotelu poschovávat se snad asi skoro dvou tisícům lidí, kteří ..., značná část někde byla pravděpodobně v době těch masakrů povražděna a on nasadil vlastní život a podle jeho příběhu byl natočen hraný film, který obletěl svět, takže hraný film, když se opírá, když to není úplná fabulace, opírá se o něco, co byla je, nebo může být realita, tak si myslím, že klidně může být i na festivalu dokumentárních filmů, je to oživení v každém případě.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ten festival má i další stránku, říkali jsme, že sice v Praze skončí, ale poputuje do osmadvaceti měst, dva tisíce škol spolupracuje, potom ozvěny klíčových filmů a témat Jednoho světa pravidelně putují do světa, a to díky českým zastupitelským úřadům, českým centrům, jenom tady dívám se na termíny 6. až 8. května Bejrút, v dubnu ještě, až v květnu Brusel, Bukurešť, Lublaň, New York City, Sofie, Washington D.C., čili ještě tedy mnoho, mnoho před sebou má, dlouhou cestu tedy.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
To je pravda, u festivalu mimo Prahu nebo i, a především mimo Českou republiku, ale i mimo Prahu je vždycky důležitý místní partner, my jsme se nikdy nesnažili ten festival z Prahy pořádat v Plzni nebo z Prahy pořádat v Bukurešti, vždycky je důležité, aby to pořádal někdo, spolupořádal někdo místní, protože ten zná to místo, vezme si ten festival za svůj a je daleko větší šance, že to dobře dopadne, čili to, co my nabízíme za ta léta, je nápad, know-how, před výběr z filmů, pomoc při vyjednávání práv, hotové materiály, zkušenosti z pořádání debat na jednom světě, to totiž nejsou jen filmy, které by byly odpromítány a nic ke každému, nebo téměř ke každému filmu probíhá nějaká obsahová diskuse a debata, plus během Jednoho světa samotného je řada výběrových velkých diskusí, které se věnují tématům pro ten ročník specifickým, takže diváci, kteří se přijdou podívat na film, mají možnost také debatovat o tom, co v tom filmu viděli často s režisérem, nebo s režisérkou, nebo s lidmi třeba, kteří v té zemi pracovali, znají, mají nějakou osobností zkušenost a směrem do světa, to nás samozřejmě těší, že ten koncept se šíří, je to, je to sympatické, je to důležité pro nás jako pro Člověka v tísni i proto, že samozřejmě v České republice jsme relativně známá organizace a relativně velká, ale ve světovém měřítku patříme pořád mezi ty menší nevládní organizace nebo střední.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Nezbývá, než přijmout pozvání na tento festival, ještě jednou v Praze do zítřka, tak nevím, zdali stihneme, ale v každém případě po České republice osmadvacet měst. Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí ze společnosti Člověk v tísni je naším dnešním hostem Šimon Pánek.
Český rozhlas 2 Praha v premiéře pořad Jak to vidí, vždy dopoledne od půl deváté do deváté, v repríze po třiadvacáté hodině, no, a o den později na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha, také v tištěné podobě celý rozhovor si můžete přečíst dnes se Šimonem Pánkem ze společnosti Člověk v tísni. Pojďme do Spojených států amerických. Patrně asi každý viděl včera prezidenta Baracka Obamu, jak se významně rozkašlal, přemýšlel potom, co říct, řekl, ano, to se dusím, když si uvědomím, že jsme pomohli významné pojišťovně velikou injekcí a manažeři si vyplatili obrovské peníze. Ale já myslím, že to není problém jenom Spojených států amerických a jedné přední americké pojišťovny.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
To máte asi pravdu, já nejsem ekonomický odborník, nesleduji to tolik, dochází ke mně ty informace, samozřejmě jako k někomu, kdo se zajímá o dění, nicméně není specialistou na tu ekonomickou stránku, tím pádem ani na ekonomickou krizi, takových specialistů ostatně, myslím, je po světě velmi málo, kteří by měli nějaký recept, co v době krize dělat, ale mě to zaráží, musím říct, ta včerejší zpráva, proto jsem říkal, že bychom o tom měli mluvit, ta mě zarazila, protože ve chvíli, kdy člověk něco podniká a zodpovídá za to také sám sebou, nejen tou pozicí, do které byl jmenován, to něco, ať už je to firma, banka, nezisková organizace, nevím, politická strana nefunguje, rozpadá se, bankrotuje, není úspěšné, tak by si asi neměl vyplácet odměny za to, že něco, že se něco nedaří, mně se zdá často, že moderní management a tím nechci vůbec snižovat jeho náročnost, ale že moderní management se jakoby vyprazdňuje, že je strašně technický a technicistní, že se, že se zhmotňuje v tabulkách a logických rámcích a vlastně jakoby technických řídících opatřeních a že tam, že v tom mizí ten osobní leadership, mizí v tom osobní zodpovědnost, osobní nasazení. A myslím, že teď v době krize se to zvláště projevuje, protože těch případů, bankéřů, nebo vysokých manažerů, kteří bezesporu nesou zodpovědnost, protože oni řídili ty podniky nebo ty banky, které krachují, kteří by řekli, ano, je to naše zodpovědnost, vzdáváme se od této chvíle platů, odměn a dalších věcí, hledáme náhradu, odcházíme, tak to jsou jednotlivé výjimky, já jsem si všiml nějakého bankéře před časem ve Švýcarsku, který to řekl a odmítl pobírat mzdu v nějakém přechodném období a odmítl i odměny, navíc vysocí manažeři a bankéři velmi pravděpodobně mají poměrně velké finanční polštáře díky svým hodnocením, takže oni by to mohli udělat, na rozdíl od člověka, který žije v zásadě od výplaty k výplatě a nemůže to gesto udělat, nebo může ho udělat daleko méně snadno než někdo, kdo má takové příjmy, že má prostě vybudovaný finanční polštář, takže se vůbec nevidím panu prezidentu Obamovi, že se dusil vzteky, když viděl, že lidé, kteří nesou zodpovědnosti za obrovské finanční maléry a žádají stát o neskutečné investice, ta pojišťovna, pokud vím, tak dostala během půl roku nebo osmi měsíců postupně podporu ve výši sto sedmdesáti miliard dolarů, to je částka, která je skoro nepředstavitelná.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já jenom umocním ta vaše slova, teď jsem tedy studoval právě ještě některé údaje, tak sedmdesát tři členů nebo představitelů pojišťovny, česky přečtu AIG, je to přední americká pojišťovna, tak každý dostal zhruba dvacet milionů korun v přepočtu, což dobře, kdyby vykazovali dobré výsledky, ale tím, že stát do toho nalije ty miliardy.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
No, právě, takže já se panu prezidentu Obamovi nedivím, dokonce mi to gesto bylo sympatické, protože i americký prezident může mít emoce a může prostě mít vztek, když vidí takovouhle věc, takže nevím, co k tomu víc říct, možná, že ta krize je něco, co nás vrátí zpátky, jakoby trošku poctivějšímu přístupu nebo k tomu, že v tom managementu nestačí jenom ta technická znalost a schopnost udílet pokyny a vést se na vlně konjunktury, že management znamená taky vůdcovství, taky leadership, tak i to, že kapitán prostě vždycky ručí za všechno, tam, kde řídí a funguje. Já myslím, že by to celkově nám prospělo možná, že by se hůř dělaly fúze a že by to oslabilo ten někdy úplně čistě proziskový pohled, který v tom velkém byznysu převládá, a to je v pořádku, byznys a jaksi firmy, které jsou založeny z důvodu vytváření zisku, tak to je jejich první a hlavní mandát a je to správné, že se chovají tak, aby zvyšovali své zisky, ale mělo by to mít nějaké hranice a mělo by to podle mě být spojeno i s právě tím osobním odpovědným přístupem manažerů, kteří ručí nejen za to, že dobře vyplnili tabulky, ale za to, že prostě zodpovědně, v dlouhodobém horizontu zodpovědně a s péči někoho, kdo nemyslí jenom na krátkodobé výsledky a tím pádem na výši odměn, kterou dostane, ale na dlouhodobé dopady a dlouhodobou stabilitu, tak tímto způsobem, že by řídili a chovali se podle toho. Možná je to naivní a tu dobu už jsme překonali, tam se nikdy nevrátíme. Osobní odpovědnost se ostatně vytrácí všeobecně ve světě, nejen v byznysu, ale třeba v médiích a tak dále, ale myslím, že krize trochu ukazuje, že právě to vyprázdnění osobnosti může vést do takové chvíle, kdy manažeři uměle nafukují bubliny ve svých firmách ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Vykazují čísla ...

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Vykazují čísla a za to jsou samozřejmě finančně ohodnoceni a ta substance, ta podstata toho, jestli to je v pořádku nebo ne, ta se ztrácí.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Samozřejmě budeme teď sledovat plány americké vlády získat minimálně peníze, které si vyplatily na odměnách zpět, tedy do, zpátky do kapes daňových poplatníků, jak se populárně říká. Já jenom ještě, když už jsme ve Spojených státech amerických, tak titulek v novinách říká, že Spojené státy zvažují přenést válku proti Talibanu do Pákistánu, zatímco se stahují třeba vojska z některých míst, tak tady chtějí boj rozšířit právě počtem vojáků.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
To si myslím, že je jedině správné, protože skutečným zázemím Talibanu bohužel v posledních několika letech je právě pákistánsko-afghánské pohraničí, takzvaná kmenová území, která nikdy nebyla úplně pod kontrolou pákistánské vlády, takže, která mají svoji autonomii a která jsou prostě skvělým zázemím vlastně pro Taliban v Afghánistánu, to souvisí všeobecně s přehodnocováním strategie v Afghánistánu, který prezident Obama považuje za klíčový pro svojí zahraniční politiku, já osobně si myslím, že to je velmi důležitý test i pro NATO jako takové, jestli NATO dokáže v Afghánistánu dosáhnout toho, co si předsevzalo, to znamená, nastolit stabilnější mír a nějak se vyrovnat s Talibanem, osobně vítám na druhé straně i signály, že s umírněnou částí Talibanu nebo s politickou částí Talibanu je třeba jednat, protože to ukazují situace prakticky ve všech dlouhodobých gerilových nebo partyzánských nebo, jak to nazvat, válkách, jenom síla nestačí, je potřeba hledat spojence na té druhé straně, je potřeba hledat v té opozici, která je i ozbrojená, někoho, kdo je ochoten se spolupodílet na řízení země, převzít část zodpovědnosti a převzít část moci třeba v té zemi.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Což se i v Iráku ukázalo jako velmi důležité ...

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
V Iráku, v Severním Irsku, v řadě zemí je to prostě model, který většinou funguje a také rozdělí tu opozici na ty extrémisty a ty je pak potřeba, pokud možno, zničit, na což je potřeba víc vojáků, takže je dobře, a doufejme, že i Evropa přidá své vojáky, bude se o tom jednat na summitu NATO během čtrnácti dnů, je to samozřejmě strašně důležité, ale vedle toho je nesmírně důležité hledat možnosti, koho z Talibanu přitáhnout do spoluzodpovědnosti a do jaksi politických řešení problémů v Afghánistánu.
Šimon Pánek z nadace, tedy ze společnosti Člověk v tísni, stále hostem dnešního pořadu Jak to vidí v premiéře dopoledne po půl deváté, v repríze po třiadvacáté a o den později potom v tištěné podobě rozhovor na webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Naším dnešním celodenním tématem jsou bojové sporty nebo, řekněme, spíš bojová umění, vy se pohybujete po celém světě v místech, kde není příliš bezpečno, sáhl jste někdy k nějaké nutné obraně a k jaké?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Vlastně asi ne přímo fyzické obraně, ono většinou stejně člověk stojí proti takové přesile, že by se nedokázal ubránit, pokud by nebyl zrovna Steven Seagal, o kterém jsme tady mluvili, když jste to téma dne připomněl, takže naší taktikou je koncept takzvané pasivní bezpečnosti, my se snažíme nebýt moc vidět v těch zemích, nevyčuhovat, nejezdit velkými landrovery, které jsou mimo jiné také dost drahé, nenosit červenožluté bundy a svítivé hliníkové kufříky s foťáky přes rameno, to samozřejmě pomáhá, ale jinak osobně já bych asi spíš vyjednával a žádný bojový sport neumím, vztah k tomu vlastně moc nemám, i když třeba fázi, kam čas od času člověk zajíždí, tak je to v mnoha zemích spojeno skutečně s uměním, se způsobem života, s meditací, s přístupem k věcem, s cestou bojovníka jako s životním programem, to znamená, někoho, kdo si vybírá ty těžší cesty, někoho, kdo si vybírá službu a tak dále, nemusí to zdaleka být redukováno jenom na tu fyzickou stránku věci, jak co nejlépe praštit nebo chytit, ale je to přístup k životu, je to vlastně filozofie, která úřady těch škol, bojových umění je zajímavá, já na to možná nemám trpělivost, žiju úplně jiný život, takže jsem se nikdy k tomu, abych to ani zkusil seriózně, nepropracoval, třeba za dvacet let, až budu mít aktivní život za sebou, tak odejdu do Asie a budu se učit nějaký spíše meditativní způsob bojového umění.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Kéž bychom to nikdy nepotřebovali a když, tak jenom v té pozici, o které jste teď mluvil, ostatně tedy je otázkou, jak by si poradil v případě nutnosti Seagal, Stallone nebo Schwarzenegger v nějaké přesile, tak jako to známe z filmů, kdyby se dostal tedy do reality. Šimon Pánek, Člověk v tísni, našim dnešním hostem, hostem pořadu Jak to vidí. Děkuji za návštěvu, přeji vám krásný den a těším se na další. Pěkný den.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Na shledanou.